Dagmar Ruščáková: Něco za něco

Jenže potom najednou ve mně hrkne, protože si uvědomím, že tahle bohatá vyzrálá nádhera je posledním krokem předtím, než všechno listopadově zešedne, ztemní a zchladne. Přestože žiju na venkově, kde si i v ty nejhorší měsíce krajina nějaké barvy uchová, stejně mi to nepomáhá - na listopad a prosinec se prostě netěším. A tak se musím pravidelně napomínat.
Nádherně barevné stromy sice jsou velkolepou tečkou za příjemným létem, ale upršený, tmavý a studený listopad je zase podmínkou pro to, aby mohla přijít jiskřivě ledová zima a po ní zase probuzení a něžné teplo jara.
Prostě je to něco za něco, což je pravidlo, které by měly ovládat už děti v mateřských školách. Člověk musí být připraven platit za potěšení a dary, kterých se mu dostává, ovšem ta daň by ho neměla odradit od toho, aby si ty dary jaksepatří užil.
Když budu kvílet nad tím, že se už barví listí, což znamená, že máme zimu na krku, tak si tu krásu neužiju a plískanice stejně přijdou. Zkuste si na to vzpomenout, až se zase obloha zatáhne a začne studeně pršet. Bez listopadu bychom nemohli dojít k jaru a to by byla škoda, ne?