Dagmar Ruščáková: Narodil se (1)

Ostatně Vánoce... chudák dítě, to budou narozeniny! Na Štědrý den by to bylo vysloveně kruté, no a zítra to bude mít s Ježíškem. Je to přece jen zvláštní - takové vánoční miminko. Člověk se neubrání myslet na ty ostatní věci. Na osud a předurčení, na povinnost a obětování. Na sílu rodu, lásky... Ale ne, už fakt blbnu.
Holčička moje, taky už ochutná, jaké to je. Ta bezmezná radost, ta tíha odpovědnosti. Jen aby byli oba zdraví. Určitě budou, nesmím panikařit. Tak nevím, asi je to tím věkem. Vždycky jsem do všeho šla přímo a moc jsem se netrápila pochybnostmi, natož strachem. Jo, pitomostí jsem taky udělala dost, ale většinou mi to všechno vyšlo. Proč to teď nedokážu?
Mám dojem, že se bojím už od těch slavných dvou čárek na těhotenském testu. Ale nic neříkám.Ten můj taky radši dělá hloupé žerty, než aby nahlas připustil, jak moc mu na té naší holce a na tom maličkém záleží. Jak při tom pomyšlení jihne. Jen kdyby skousnul toho dědu! Ne, že bych se mu divila, titul dědeček je asi stejně sexy jako velebný kmet, a kterej chlap pár let po padesátce tohle jen tak rozdýchá?
Bože, jak ty hodiny pomalu plynou! Ne, nemůžu telefonovat do porodnice... oni se ozvou. Přijde mi fakt divné, chystat rybu a salát, když můžu myslet jen na to, jak se to malé dere na svět - i když připusťme si, že je to vlastně stylové. Stromeček svítí, dárky jsou pod ním narovnané, ale my pro to nemáme jedinou myšlenku. Protože ten nejcennější dárek tu ještě chybí.
Bože, že bude všechno v pořádku? Přece se nemůže stát nic zlého, o Vánocích?