Dagmar Ruščáková: Na první pohled

Láska na první pohled je totiž bludička vábivá, a oč méně je důvěryhodná, o to je obvykle intenzivnější. A to ať už jde o bleskovou zamilovanost do člověka, písničky nebo střevíčků, které prostě musím mít. Je to okamžik, kdy vám něco naprosto přesně vyplní mezeru v duši, o které jste do té doby neměli ani zdání.
A někdy to dokonce i vyjde - boty jsou nositelné častěji než jednou za sezónu, písnička se ani po půl roce neoposlouchá, a k dotyčnému člověku nás váže víc, než jen hormonální poblouznění. První pohled totiž bývá veden intuicí, za kterou se skrývá mohutná výpočetní kapacita mozku, jež bere v úvahu mnohem víc parametrů, než by si naše vědomé přemýšlení kolikrát dovedlo představit.
Jenže protože jsme lidé a ne počítače, umíme klamat sami sebe. Zatímco vědomě se přesvědčujeme, že naše důvody pro ono rozhodnutí jsou čistě logické, ohýbáme skutečnost ve směru podvědomých přání, která mohou mít k rozumnému a logickému jednání daleko a kolikrát ještě musíme zahnout za roh.
Navzdory tomu láska na první pohled vyjde častěji, než by jeden čekal. Proč? Protože to rozumné a logické ještě nemusí být to nejlepší. Tady, teď a pro nás. Ale to radši nikomu neříkejte. Oni by vám stejně nevěřili.