Dagmar Ruščáková: Jarní úklid
Vídám je tam často - muže v oranžových reflexních vestách, uklízejících ten nevděčný kus ulice vedoucí od nádraží ve Dvoře Králové směrem do města. Proč nevděčný? Eh, ona ta alej starých lip je nádherná, ale udržet pod stromy silnici a chodníky v pořádku není nic snadného. Vždy když vidím, jak je tam čerstvě zameteno a uhrabáno, tak mě to potěší. Nejen proto, že to hezky vypadá, ale protože to znamená, že aspoň tenhle kousek společnosti je tak nějak v pořádku.
Všimli jste si někdy, jak moc spolu souvisí pořádek aopečovaný veřejný prostor,smírou... řekněme civilizovanosti místních obyvatel? Tak, jako s pouhým graffiti a rozházenými odpadky může - podle teorie rozbitých oken - začít devastace prostoru ze slušného místa v ghetto, tak stejným způsobem se vytrvalou péčí a hlavně zájmem místních obyvatel může status a bezpečnost obydleného prostoru vylepšit.
Já vím, ono by stačilo, kdyby se někteří lidé nechovali jako čuňata. A proč by po nich měli jiní lidé uklízet, když na to máme technické služby? Přesto někteří lidé ten binec uklízí, ať už si o těch bordelářích myslí cokoliv. Možná i proto, že upustit odpadek mezi další, už na místě ležící, je tak snadné - zatímco v čistém prostředí si to aspoň někteří rozmyslí.
Ne, že by se člověka občas nezmocňovala beznaděj. U nás v Doubravici máme každoroční „Akci Příkopy", kdy seskupinky dobrovolníků rozejdou z obce po silnicích do všech čtyřech stran a vysbírají z příkopů všechno, co tam lidé stihli za poslední rok naházet. Moc bych si přála, aby aspoň jednou nějaké vyfasované pytle zůstaly nepoužité!
A tak vám přeju, aby u vás nevykoukly sedmikrásky ve stínu odhozených plechovek a jarní větřík spolu s vůní květin nešířil odhozené papíry a igelitové pytlíky.
A až budete váhat, zda sebrat nebo nesebrat, tak hlasuju pro „sebrat". A hlavně - nepohazovat!
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
