Dagmar Ruščáková: Hravá paměť

Myslím, že tuhle situaci někdy zažil každý. Úplně někoho nebo něco vidíte před sebou, i na detaily si vzpomenete, ale to jméno! Vlastní paměť si s námi hraje na schovávanou. Tuhle nabídne záblesk, tady cípeček informace, aby nás držela ve střehu a nenechala nás stíhání vzdát. Jaké je to potom zadostiučinění, když se lov na jméno povede!
Ale nejsou to jen jména. Jak jdou léta, probíhá prohledávání dat uložených v paměti našeho mozku nějak pomaleji - musíme věřit, že je to díky ohromnému objemu informací a znalostí, které se nám daří schraňovat. Rychle ale zjistíte, že pokud se povede téma, může potom takový rozhovor vypadat jako kvíz s libovolným počtem tajenek:))
Hledání ztraceného slova nekomplikuje jen mlha bezradnosti - paměť je bestie zákeřná a mívá ve zvyku nabídnout slovo podobné, obvykle trefící správné začáteční písmeno. Takové slovo ovšem dočasně zablokuje vyhledávací proces. Ta línější část našeho mozku se totiž zachová jako socialistický obchodník - je jedno co chceš, dostaneš to, co je na skladě.
Takhle jsme si s mužem na dovolené nemohli vzpomenout na slovo artyčok. Potměšilý mozek předsunul slovo ančovička a teď se proder od rybiček ke květním úborům teplomilné trvalky! Podobně se mi jednou ztratily Nasavrky. Při prvním vzepětí vyhledávání se mi hlavou mihly Nehvizdy s Nepomukem, a kde jsem byla? Ztracená!
Občas má člověk tendenci si zoufat: je to už skleróza nebo Alzheimer? Ale kde, nemusí být hned nejhůř. Berte to tak - máte prostě hravou paměť!