Dagmar Ruščáková: Gastronomicky zvědavá

Musím se přiznat - trpím gastronomickou zvědavostí. Není to úplně totéž, co mlsota, protože zatímco mlsoun si vybírá lahůdky jeho půnebí lahodící, zvědavec zkouší vše, co podráždí jeho fantazii. Což může končit všelijak - například i touhou to podruhé do pusy nevzít.
Začalo to kdysi, když jsem jako malá objevila v Maďarsku lángoše a vařenou kukuřici. Ani jedno se v Praze sedmdesátých let nevyskytovalo a já se tak poprvé chuťově zamilovala. Od té doby jsem zvědavě ochutnávala prakticky všude, kam jsem přišla. Pečivo, maso, ryby, zeleninu, mořské potvory, sladkosti, sýry.
Hříšně neodolatelná je např. obrovská nabídka různých pochoutekna Borough Market, velkém trhu žijícím pod jednou patou London Bridge v centrálním Londýně. Nejvíc tam na mě zapůsobily desítkydruhů baklavy, medovo-ořechového zákusku, který je domovem na Blízkém a Středním Východě. Asi proto, že tyhle oblasti světa opravdu neznám.
Nejexotičtější lahůdky jsem objevila, když jsme žili na Taiwanu. Přiznám se, že v některých případech jsem se radši ani nepídila po původu použitých ingrediencí a v případě tisíciletého vejce ani po výrobním postupu. Těžko snesitelná byla třeba sladká chuť uzenin, zvlášť pálivých klobásek. Většinou jsem ale byla nadšená, protože na Taiwanu se najdou kuchařské styly z celé pevninské Číny.
Díky mnohému cestování, služebnímu i vlastnímu, jsem se projedla spoustou místních dobrot u nás i v zahraničí. Na mnohé z nich mlsně vzpomínám, některédělám i doma. A ty křemílkovské čepičky? To byly kapie, plněné bramborovou kaší zjemněnou žloutkem sesýrem, zapečené v brokolicovém krému.
Vidíte? Neodolala jsem. A stálo to za to!