Dagmar Ruščáková: Co bude za deset let?

Byl to právě takový rušný rodinný víkend, který mě upozornil na to, jak si většina mých novějších domácích spotřebičů na mě umí písknout. Přitom se za posledních deset let můj domácí strojový park funkčně moc nezměnil - jen nové přístroje jsou většinou úspornější a šikovnější.
Když se tedy podívám do dalších deseti let, jak mám dnes za úkol, tak váhám mezi přáním a sněním. Snění je samozřejmě mnohem zajímavější. Líbil by se mi třeba do praxe dovedený nápad chytrých ledniček. Taková lednička má totiž připojení na internet, používá plno užitečných aplikací a v testovacím provozu už existuje poměrně dlouho.
Můžete si tak v neděli večer se studenou přítelkyní na chvíli sednout, a sestavit jídelníček na celý týden podle jakéhokoliv klíče, který si vymyslíte. Lednička si rychle zapamatuje nejen co má který člen rodiny rád, ale i z jakých surovin hospodyně obvykle vaří a kde se dají výhodně sehnat.
Potom si sama vyhledá a objedná zboží v příslušných obchodech, vy odkliknete příkaz k zaplacení, kurýr donese nákup a vy ho už jen strčíte do té ledničky, která si bude pamatovat všechny doby upotřebitelnosti a nenechá vás na něco zapomenout. Uvařit už musíte sami!
Pokud se ale do příštích let kouknu střízlivýma očima, tak si vlastně přeju, aby se nic moc nezměnilo. Abych měla kolem sebe stále svoji rodinu a přátele. S trochou štěstí bych mohla být o něco moudřejší, trpělivější a shovívavější. A taky moc doufám, že se nezapomenu smát. Chytrá lednička nebo třeba robot na umývání podlah by byly příjemným bonusem, ale ve skutečnosti vím, že zrovna na tomhle vlastně vůbec nezáleží.