Dagmar Ruščáková: Cesty krátké, cesty dlouhé

Tak už to s cestami je - na mapách si je můžeme přesně změřit, ale ve skutečnosti je ta délka velmi relativní. V tom nejjednodušším případě stačí mít těžkou tašku nebo nohu v sádře, a hned měříte metry jinak! Nebo si vzpomeňte, jak jste vnímali délku a obtížnost cest, když jste byli malí.
Když jsme mladí, plní síly a sebedůvěry, tak se nám svět před nohama krásně scvrkává. Skoro nic není problém, s levnými letenkami se dá toulat po Evropě jak po vlastním dvorku a dál do světa je to prostě jenom dál. Pozoruhodné je, že cesty vlastně zkracuje i znalost jazyků, která umožňuje lépe se orientovat v možnostech, které se nabízejí.
Cesty se trochu prodlouží ve chvíli, kdy se narodí děti, protože s kočárky a kupou nepostradatelností, stejně jako s nutností pravidelně jíst, spát a čůrat se přece jen spěchá pomaleji. Definitivně nám nakonec cesty ztíží a prodlouží stáří, které kolikrát svazuje nohy a zkracuje dech. Ale ne nutně myšlenky.
Když se po letech vypravíme někam, kde jsme to měli rádi, ubíhají cesty pod nohama zase úplně jinak - člověk snad musí jít pomalu, aby stihl zaregistrovat známá místa ve všech časech, na které vzpomíná. A nejlepší je, když má s sebou někoho, komu to může říct. Tak se dá na několika kilometrech projít pořád kus života!
A tak vám přeju, aby vás prázdninové cesty zavedly nejen na místa lákavě neznámá, ale třeba i na ta pozapomenutá, kde se dá najít vzpomínkový poklad. Ostatně jestlipak víte, že tohle je jediný poklad, který se rozrůstá tím, že se o něj podělíte?