Dagmar Ruščáková: Až na potom

29. prosinec 2012

Dívám se na bohatě prostřený vánoční stůl a vím, že to bude zase jako vždycky. Oči budou chtivě přeskakovat z jedné pochoutky na druhou, zatímco žaludek prohlásí, že pro dnešek stačilo - a možná i pro půl zítřka. Je to jak zakleté. Kdykoliv se ocitnu na nějaké výtečné hostině, ať už je to raut nebo domácí oslava, tak se velmi rychle dostanu do stavu, kdy se na všechno tojídlo jen odosobněně koukám.

A přitom jsem mlsná až kam! A tak mám ráda, když z takových oslav něco zbude. Protože teprve potom pro mě nastává ten správný dojem hojnosti. Lednička i komora totiž najednou obsahují vedle obvykle rozumného a zdravého obsahu i řadu laskomin, které představují velmi příjemné lákadlo, kterému buď odolám, nebo neodolám.
Je něco neodolatelně hříšného - tedy aspoň pro mě, když můžu během práce vstát od počítače, otevřít lednici a jen tak si sníst třeba řízek. A bez chleba! Nebo si nandat na talířek trochu bramborového salátu a mlsat ho samotný. Najednou chutná úplně jinak, než když jím obvyklou porci v rámci slavnostní večeře.
Jak vidíte, nezmiňuju se o zbylém cukroví. A vím proč. Protože s cukrovím vedu zákopový boj. V praxi to znamená, že ho hned po skončení svátečních dní zakopu - rozuměj: schovám, zmrazím, obložím pastmi na medvědy a podobně.
Když mě potom při práci začne honit mlsná, jsem na sebe přísná. Připomenu si čas, kdy i u nás byli lidé vděční za skývu chleba. Připomenu si blahodárný účinek půstu a sebekázně. Připomenu si, k jakým myšlenkám to dotáhl třeba Ghándí, který určitě nechodil slídit do komory po sladkostech. Jsem úžasně rozhodná.
Na co tedy jsouvšechny ty zákopy a pasti na medvědy? Protože jak písmenka pomalu přibývají, tak nějak změním názor. Když ono je to všechno tak dobré!

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.