Dagmar Ruščáková

„Taktaktaktaktak..." Pomalý, jasný klapavý zvuk avizoval nějaký motor, ale rozhodně jsem nepoznala, čemu by mohl patřit - auto určitě ne, motorka ani náhodou. Co to...

Bylo to vždy skoro stejné. Lezavě studený večer obvykle okořeněný mlhou, všude kolem je plno teple oblečených lidí, spěchajících v podstatě jedním směrem. Jsou slyš...

Dívám se po té prazvláštní krajině a mám dojem, že když zdejší děti dělají na písku bábovičky, tak do nich nakonec automaticky ještě strčí shora prst, aby v nich ud...

Jedu autem, clonu sklopenou proti jasnému svitu slunce, v ústech mi ještě přetrvává chuť čerstvých malin a užívám si jízdu s otevřeným okýnkem. Vypadá to na červen,...

Ležely na zapékací misce jako červené křemílkovské čepičky v mechové zahrádce a já mlsně dumala, co to může být. Kapie jsem poznala, ale čím jsou plněné a v čem zap...

"Já jsem tady proto, že se chci učit chemii. A víš proč? Protože až budu velká, tak budu čarodějka. A budu dělat lektvary. A jak bych mohla dělat lektvary, když byc...

„Pohřešovaný nejdříve pod vlivem alkoholu poničil zařízení domácnosti a potom utekl do lesa s tím, že se chce zabít. Potřebujeme pomoc, protože on se tady velmi dob...

„Jo, milá paní, on má zlaté ruce a umí všechno, na co sáhne. Jenže co je to platný, když tu nechce zůstat?“ Opravdu jsem nevěděla, co odpovědět. Bylo jasné, že poku...

„Tati, koukej, vezmeme tenhle, ten je krásnej!“ „No právě proto ho nevezmeme, byla by ho škoda. Hledáme totiž podokapníka!Tedy stromek, který roste pod jiným a nemá...

„Tak se na to, Václave, podívej, jak to tu vedeme…" chtělo by se jednomu podotknout. Pokaždé, když se slaví svátek české státnosti, tedy něco, na co bychom měli být...