Chtěl bych spojit cukrařinu s informatikou, třeba 3D tisk čokolády! Směje se Tonda z Peče celá země

Tak co jste nám přinesl, Tondo, když jste tak šikovný pekař. To je možná častá otázka a požadavek od každého, kdo vás potká, ne?
Ano, je to tak. Spousta spolužáků po mně pořád nějaké výrobky chce, že by chtěli ochutnat. I učitelé a mnozí další.

Co vás přivedlo do soutěže Peče celá země? Prý snad spolužačky v tom mají prsty.
Spolužačky mě pořád pošťuchovaly a říkaly, měl bys to vyzkoušet. Já rád zkouším nové věci, ale sám bych se do soutěže nepřihlásil. Ale spolužačky mě pořád popichovaly, tak jsem zavolal do České televize. Protože přihlásit se můžete až v 16 letech, což mě vycházelo těsně před natáčením. Bylo mi potvrzeno, že se přihlásit můžu a pak už to šlo. Jen rodiče museli podepsat souhlas s mou účastí v soutěži.

Do všech receptů chcete dát nějakou svoji iniciativu a svůj rukopis, a to je docela náročné. Přitom na to máte relativně chvilku.
Antonín Vízner, účastník soutěže Peče celá země

Jak to dál vypadá, když člověk pošle přihlášku do soutěže?
Pošle přihlášku a pak jsou dva castingy. Nejprve jdete do České televize, máte tam dva výrobky, jeden sladký a jeden slaný. Měl jsem přichystaný sladký malinovo-čokoládový dort s růžemi a slaný quiche se slaninou a špenátem. Já jsem hlavně na sladké, slané moc nemusím.

Čtěte také

Cukrařina jako srdeční záležitost. Mladé Východočešky z Nové Paky sbírají nejlepší světová ocenění

Proběhnou dvě castingová kola a jaký je to pocit, když pak řeknou, Tondo, přijeďte, budete ve finálové dvanáctce?
To je super. Ale pak, když zjistíte, kolik musíte vypracovat receptů, připravujete se na osobní a kreativní výzvu, tak to je 20 receptů, protože nevíte, ve kterém kole vypadnete. Takže do všech receptů chcete dát nějakou svoji iniciativu a svůj rukopis, a to je docela náročné. A máte na to relativně chvilku.

Kdo vám pomáhal s přípravou?
Hlavně rodina mi pomáhala, všichni ochutnávali a říkali, co bych měl zlepšit.

Jak to vůbec u vás začalo s tím pečením? Vám je 16 let, od kolika let jste se v kuchyni mamince motal pod nohama?
Tak od sedmi let, kolem první třídy základní školy. Ten hlavní zlom nastal v karanténě, kdy jsme s kamarádem hodně doma pekli a takové už odbornější věci. Pak jsme se spolu přihlásili i do cukrářského příměstského tábora, do kurzů. Tam jsme pekli celý týden a bylo to super. To mi dalo základ pro ten týdenní cukrářský pobyt v Praze.

Pouze pečete nebo i vaříte?
Já až tolik nevařím, opravdu je to hlavně o pečení. Třeba práce s masem mne tolik nebaví, zato v cukrařině se odvážu. Vyhovuje mi, že si vše odvážím a pak to jede podle receptu, kdežto při vaření musíte improvizovat a dochucovat, což mě až tolik nebaví.

Až tolik nevařím, zato v cukrařině se odvážu. Vyhovuje mi, že se jede podle receptu, kdežto při vaření musíte improvizovat.
Antonín Vízner, účastník soutěže Peče celá země

Ale u pečení pokud člověk udělá jednu chybu a nedodrží postup, tak je pak už všechno špatně.
Je to tak. Pokud uděláte jednu chybu, už se to s vámi veze až do konce.

Čtěte také

Josef Maršálek: U nás se nikdy nic v kuchyni nevyhodí. Vše, co vypěstujeme, tak sníme nebo zavaříme

Změnil se nějak přístup vašeho okolí? Začali vás lidé poznávat na ulici?
Určitě. Měl jsem spoustu kladných ohlasů, takže jsem byl opravdu šťastný. Čekal jsem i negativní hlasy, ale musím říct, že všechny byly pozitivní, takže jsem nadšený. Spolužáci mi drželi palce, ale musel jsem všechno udržet v tajnosti, aby se nikdo nedozvěděl dopředu výsledky.

To by mi přišlo nejtěžší, nevyzvonit, jak to dopadne.
Musíte si to dát jako takový svůj vlastní cíl, že to prostě nikomu neřeknete. Ale musíte si pak samozřejmě dávat pozor, abyste nic neprozradil

Je to příjemné, když vás někdo požádá o autogram?
Je to příjemné, potěší to. A ještě slova, která většinou slyším, že mi lidé fandili a drželi palce, to je moc fajn.

Čtěte také

Studuje střední školu v Nové Pace, ale už o ní ví celý cukrářský svět. Talentovaná Šárka Balogová

Jak jste si užíval samotné natáčení? Jaká byla atmosféra?
Bylo to úplně super. Ze začátku jsem měl samozřejmě trochu nervy a maličko jsem se bál, ale jakmile jsem poznal lépe všechny lidi, tak bylo to fakt super. Všichni ti mí spolukuchaříci mi pomáhali nemít trému. A po prvním pečení to všechno ze mě spadlo. Tréma spadne a už si užíváte jen to samotné pečení.

To se mi na tomto pořadu líbí, že si tam si pomáháte, je tam opravdová přátelská atmosféra.
Když někdo nestíhá, tak mu jsou prostě všichni pomoci, pokud už mají hotovo. Je to vážně skvělé.

Co bylo nejtěžší na celém tom účinkování?
Pro mě bylo asi nejtěžší, aby se mi to všechno povedlo. Všechny výzvy jsem si pekl sám doma, zkoušel jsem si to, ale máte na to čas není tam stres. V televizi je pak taková nejistota, že tohle nebo tamto se může pokazit. Nejvíc mě bavily technické výzvy, i když ne ve všech jsem dopadl nejlépe. Ale bavilo mne to, protože jsem věděl, že se to musí dát za ten čas stihnout. Když máte svůj recept, tak si říkáte, co když to nestihnu, je tedy jiná trouba a tohle a tohle.

Čtěte také

Cukrář a srdcař Josef Maršálek: Vážně mi dělá obrovskou radost, když si lidé doma o víkendech pečou

Právě v díle, ve kterém jste vypadl, se vám první úkol moc nepovedl. Pak přišla technická výzva, to bylo crème brûlée, které všechny ohromilo, ale třetí byl dort se želatinou.
Ten mi nejvíc zlomil vaz. Protože jsem upřednostnil vizuální podobu před chutí, a to jsem asi neměl udělat.

Porotce pan Maršálek říkal, že se to dá kousat, ale nedá se to polykat. Ale jako na efekt to bylo hezké.
Já jsem byl spokojený. Splnil jsem zadání a myslím si, že se mi to povedlo. Byl to záměr, udělat to takto.

Jak šlo pečení dohromady se školou?
Musel jsem si zažádat o individuální program, abych mohl mít větší absenci ve škole. Ale nebyl jsem tam jen asi 14 dní, takže to relativně šlo. Ale všichni spolužáci mi pomáhali, posílali zápisky, takže to bylo super.

Jakub Schmidt a Antonín Vízner ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Už máte jasno, Tondo, co byste chtěl jednou dělat v životě? Jestli to bude něco s tím pečením?
Studuji informatickou větev u nás na škole, jednou bych si chtěl možná založit cukrárnu, ale nevím, jestli bych chtěl úplně celý svůj život obětovat cukrařině. Chtěl bych si i trochu jiné obory vyzkoušet.

Takže dáte dohromady informatiku s cukrařinou?
Třeba něco takového. Například 3D tisky čokolády. Uvidíme, co se naskytne.

Naším hostem byl Antonín Vízner z Hradce Králové, benjamínek letošní třetí řady oblíbené pekařské televizní soutěže Peče celá země. Moc děkuji za rozhovor.