Baví mě propojovat lidi. Důležitý je dialog, říká autorka projektu Hradecké osmičky
Dnes za námi do rozhlasového studia přišla Andrea Novotná, aby představila kulturně-vzdělávací projekt Hradecké osmičky. Připraveny jsou besedy, přednášky, koncerty a filmy k připomínce letošních významných osmičkových výročí naší historie.
Letošní rok je plný výročí, která připomíná i mnoho akcí v našem kraji. A mezi nimi jsou i Hradecké osmičky, které nám představí Andrea Novotná. Hradecké osmičky, to je od všeho něco, aby si na své přišel opravdu každý. Co tedy všechno?
Čeká nás mnoho věcí, od besed a různých přednášek přes kulturní akce typu plesu, divadelních představení, filmů a koncertů. Chtěla jsem udělat takovou všehochuť, aby si skutečně každý našel to své.
Zachovejme válečné i totalitní příběhy, dokud pamětníci žijí. Nebezpečím je ztráta národní paměti
Projekt Paměť národa - Post Bellum shromažďuje příběhy lidí, kterým život nějak ovlivnily různé hostorické události. Paměť národa buduje a spravuje organizace Post Bellum, ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů a také s Českým rozhlasem.
Je toho hodně. Byl to váš nápad, který údajně vznikl loni v létě. Ne každý by se do toho pustil. Když jste si vzala na svoje triko takovou velkou akci, kde pracujete?
Já pracuji v personální agentuře headhunterského typu. Pracujeme hodně diskrétně a obsazujeme manažerské pozice, takže jsem trošku z druhé strany manažerka. Čas mám tak, jak si ho udělám. Protože je to práce spíše na výkon. Takže mi zbyl i čas na to, abych si zorganizovala prostor na to, abych mohla dělat tohle. Mě totiž baví hodně organizovat a propojovat lidi. A tohle je výborná příležitost pro to, aby se spojili lidé z různých sfér.
Když takto pracujete s lidmi, dozvídáte se o nich určitě mnohé věci. Co třeba v současné době lidi nejvíc trápí nebo o co nejvíc usilují?
V současné době určitě můžeme vnímat politickou situaci, která není úplně nejlepší a lidi to hodně tříští. Vnímám to, že názory jsou hodně roztříštěné. A já jsem právě si kladla za cíl, abychom spolu mluvili, protože dialog je důležitý, komunikace je důležitá. I tento projekt jsem chtěla představit trošku z různých stran. Spolupracuje na tom společnost Paměť národa, Tomáš Heller, místní vedoucí tohoto projektu, který dělá úžasně záslužnou práci. Pomáháme shánět třeba pamětníky minulých dob, kteří se do toho projektu zapojují, mluvíme s lidmi, abychom jim ukázali v čem byla ta minulá doba špatná. A na co je důležité upozornit, aby se to neopakovalo.
Vy jste rodilý Hradečák?
Ne, já jsem z Českého Meziříčí. Pak jsem žila dlouho v Orlických horách, ale už vlastně 10 let jsem v Hradci. Takže se považuji za Hradečáka. Mám tohle město hrozně ráda a ráda pro něj něco dělám. Považuji se už za patriota.
Vy jste vyrůstala v Orlických horách. Jaký máte vztah k horám, jaké to tam bylo?
Já to tam mám strašně ráda, protože je tam krásná příroda, ať už to jsou Orlické hory nebo Krkonoše. Ale lyžovat neumím, každý se mě na to ptá, jestli lyžuji, tak to ne. Ale ráda se tam procházím. Je to krásné.
Nejrozsáhlejší veřejně přístupná pamětnická databáze v Evropě má teď studio i v Hradci Králové
Projekt Paměť národa - Post Bellum shromažďuje příběhy lidí, kterým život nějak ovlivnily různé hostorické události. Paměť národa buduje a spravuje organizace Post Bellum, ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů a také s Českým rozhlasem. U prvního hradeckého natáčení nechyběla reportérka Lucie Peterková.
Prozradíte nám nějaké zajímavosti z vaší rodiny?
Já pocházím z hodně kontrastní rodiny. Na jednu stranu církevně zaměření lidé, duchovní, ze strany maminky. A ze strany tatínka to byli bohémové, kteří nic moc neřešili. A ve mně se celý život perou tyto dvě oblasti. Na jednu stranu taková hodná, velká organizátorka, mám chuť dotahovat věci do konce. A na druhé straně je bohémství. Mám ráda umělecký svět, kulturu, takže to se uvnitř mne tak hezky prolíná.
A to jste všechno propojila právě i v Hradeckých osmičkách. Koho jste oslovila, jaké vznikly spolupráce?
Původní návrh je můj, ale nešlo by to bez skupiny lidí. Takže první, za kým jsem šla, bylo vedení města Hradec Králové. Tam jsem se snažila projekt smysluplně představit a byla mi slíbena podpora. Pak jsem šla za europoslancem Tomášem Zdechovským, který drží oficiální záštitu nad tímto projektem. Tímto bych mu chtěla velmi poděkovat, protože nám hodně pomáhá. Snažila jsem se propojit jednak politickou, ale i podnikatelskou sféru, protože ten projekt je nutné nějak finančně zajistit. Takže jsem mířila na místní podnikatele, byznysmeny, o kterých vím, že by jim to mohlo být sympatické. Tak jsem za nimi šla a buď mě přijali, nebo mě odmítli. A ti co mne přijali, tak na tom participují a je to velmi příjemné. Pak jsem propojila i kulturní svět, tady hradecké divadlo, některé místní umělce i univerzitu. Je to skutečně hodně široké spektrum lidí.
Co byl ten první impuls uspořádat takový velký projekt? Proč si myslíte, že je důležité připomínat historii?
Když se kouknu na své vrstevníky, mě bude teď 26 let, tak vnímám, že někteří vůbec netuší, co se tady dělo třeba v roce 1989, a to není tak dávno. Natož pak, co se stalo před 100 lety, nebo před 70 lety. A vzhledem k tomu, že moje rodina byla silně poznamenaná komunistickým režimem, tak to beru i jako osobní závazek upozorňovat na to, co se tady dělo. Chci upozorňovat na to, aby se minulost neopakovala.
Některé akce projektu už jsou za námi, některé před námi. Pojďme pozvat posluchače, na co se ještě můžou těšit, na co vy se těšíte?
První akce nás čekají v srpnu. Přijede Dáša Vokatá, která nám zazpívá, budou tady také přednášky na téma Rusko a čeká nás i promítání filmu. Buďto to budou Pelíšky, anebo Občanský průkaz v letním kině Širák. Všechno to směrované na ruskou okupaci na konci srpna. Potom v září bych chtěla všechny pozvat na místní amatérský film, který natáčí Jiří Bednář, jmenuje se to Prasečí ocásky. Má to velmi zajímavý název, to je část vojenského opevnění, tak aby lidé věděli. To bude na konci září v kině Centrál, protože to připomíná předmnichovskou dobu a odehrává se to v Hradci Králové, tak to bude velmi zajímavé. A potom, co se týká připomínky vzniku republiky, na konci října, nás čeká velký dobový ples, to bude veliká akce. Lidé vše, co by chtěli vědět, najdou na našem facebooku Hradecké osmičky. Tam budeme všechny akce postupně uveřejňovat.
Čtěte takéHradecké osmičky
Vraťme se ještě k filmu Prasečí ocásky. Vy tam hrajete hlavní roli, takže jste si vyzkoušela i roli herečky.
Hraji hlavní ženskou roli. Jirka mě s tím oslovil. Je to dobovka, takže je to velmi příjemné v kostýmech. Já mám prostě ráda tuhle předválečnou dobu. Nechte se překvapit, o čem ten děj bude. Je to zasazené do místního prostředí, takže uvidíte hradecké kulisy, bude to pro Hradečáky určitě atraktivní. Na premiéru vás srdečně zvu. Bude to v kině Centrál na konci září.
Jak se cítíte jako herečka?
Mě to hrozně baví. Já mám ráda vystupování před lidmi. Už jsem organizovala několik divadelních akcí, takže s tím mám zkušenosti. Je to zase něco trošku jiného než ta organizace. Člověk je někým vedený.
Děti se učí novinařinu a oživují vzpomínky broumovských pamětníků. Projekt Příběhy našich sousedů
V úterý 20. března 2018 se od 16 hodin v sále Dřevník broumovského kláštera uskuteční slavnostní prezentace projektu Příběhy našich sousedů, který dokumentární tvorbou přibližuje vzpomínky pamětníků z Broumovska.
A nevadí vám to? Když vy jste zvyklá sama vést.
Já si odpočinu. Já do toho vůbec režisérovi nemluvím, protože uznávám, že ví lépe než já, co se má dělat. Takže si užívám i tu druhou roli a vyzkouším tak všechno.
Jste neustále v kontaktu s lidmi. Jste někdy ráda i sama? Odpočíváte i tím, že jste sama?
Já miluji samotu. Já jsem totiž introvert. Do mě by to nikdo neřekl, ale potřebuji přestávky. Protože když jsem takto hodně v kontaktu s lidmi, ať už v práci nebo v jiných zájmových činnostech, tak mě to vyčerpává. Potřebuji uniknout do přírody, nebo si číst, prostě strávit třeba víkend jen sama se sebou. Dokážu to a dělá mi to dobře.
Hradecké osmičky, to je velký projekt. Určitě dal hodně práce. Co dál? Máte v hlavě už zase něco jiného?
Je to hodně práce, ale to se pak zúročí v tom pocitu, který je k nezaplacení. Takže já už vymýšlím, co na příští rok. Bude výročí druhé světové války, jestli to můžu říct, že je to výročí. Takže mě napadl divadelní projekt. Ale zatím to mám jenom v hlavě. Vy budete každopádně první, kdo se to dozví.
Andrea Novotná hostem Českého rozhlasu Hradec Králové. Děkujeme i za pozvání na vaše akce a ať se daří. Držíme palce.
Související
-
Hore zdar! Nejstarší a největší oddíl Lezecký kroužek Prachov v převisu skalních výročí
Sedm kilometrů severozápadně od Jičína leží přírodní rezervace Prachovské skály, která patří do Chráněné krajinné oblasti Český ráj. Je oblíbeným cílem turistů i horolezců.
-
Prodanou nevěstu berou ochotníci v Úpici jako dárek městu ke 100. výročí samostatného státu
Úpičtí ochotníci se pustili do Prodané nevěsty. Dlužno připomenout, že hudební divadlo má v Úpici velikou tradici.
-
Co nás čeká v roce 2018? Osmičková výročí a nejdůležitější události doma i ve světě
Co čeká naši republiku a také svět v roce 2018? Volba prezidenta u nás a v Rusku. Volby do senátu. Česká osmičková výročí i Zimní olympijské hry.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
