Zachovejme válečné i totalitní příběhy, dokud pamětníci žijí. Nebezpečím je ztráta národní paměti

Projekt Paměť národa - Post Bellum shromažďuje příběhy lidí
Projekt Paměť národa - Post Bellum shromažďuje příběhy lidí

Projekt Paměť národa - Post Bellum shromažďuje příběhy lidí, kterým život nějak ovlivnily různé hostorické události. Paměť národa buduje a spravuje organizace Post Bellum, ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů a také s Českým rozhlasem.

Nechte si od svých starších příbuzných vyprávět válečné i jiné příběhy, dokud tito lidé jsou a dokud si je pamatují. To je možná ta hlavní myšlenka, tak to možná to tenkrát to v roce 2001 všechno začalo a od té doby organizace Post Bellum zachytila tisíce příběhů a tisíce vzpomínek, pamětníků, klíčových momentů 20. století. Teď má nově i pobočku tady v Hradci Králové a její ředitel, Tomáš Heller, je s námi ve studiu.

Představme organizaci Post Bellum. Jak vlastně vznikla v tom roce 2001?
Ano, zcela správně. Vznikli jsme na bázi toho, že se skupina českých novinářů a historiků shodla na tom, že je velká škoda, pokud jejich aktivity zaznamenávání pamětníků zůstanou pouze pro jejich účely a nebudou publikované dál. Z toho důvodu jsme se rozhodli, že necháme pamětníky mluvit vcelku, souvisle a detailně a budeme jim naslouchat od prvních momentů, které si pamatují do současnosti.

Tomáš Heller ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Vy si vzpomenete, kdy jste o Post Bellum a Paměti národa slyšel poprvé? Kdy jste se setkal s touto organizací?
Pamatuji si to velice dobře. Bylo to dva roky zpátky, kdy jsem byl jako student na jedné besedě, kterou jsem mimochodem i pořádal. A byl tam náš ředitel Mikuláš Kroupa. A etos Post Bellum, potažmo projektu Paměti národa, mě natolik zaujal, že os té doby jsem to nemohl vypustit z hlavy. A říkal jsem si, že to bude vhodná práce pro mě.

Čtěte takéPaměť národa

Paměť národa je hlavní projekt organizace Post Bellum. To je ona sbírka nebo databáze vzpomínek konkrétních lidí?
Ano, přesně tak. Je to sbírka, kterou jsme založili v roce 2008. A strategickými partnery je Ústav pro studium totalitních režimů a Český rozhlas. Je to konkrétní sbírka konkrétních osobností, kde máme fotografie, deníky, různé archiválie z období z totalit 20. století. Sbírka v současné době čítá 7,5 tisíce pamětníků a jako internetový archiv je přístupná široké veřejnosti.

Projekt Paměť národa - Post Bellum shromažďuje příběhy lidí

Jaké historické momenty vlastně historiky především zajímají?
To je velice dobrá otázka. Já bych si možná trošičku dovolil vás v tomto poupravit, protože my nemáme čistě historický přístup. My se snažíme ty pamětníky mluvit vcelku a souvisle. A co nás zajímá, jsou především obě totality. Čili nacistická i komunistická. Nicméně uvědomujeme si, že lidské osudy a příběhy právě ve 20. století rozhodně nebyly černobílé. Člověk mohl být v jednu chvíli hrdina a na druhé straně mohl být v některých momentech z pohledu dneška i na té špatné straně. Nic není černobílé.

Ano, svět je velmi proměnlivý, velmi barevný. Archiv je tedy veřejnosti přístupný?
Přesně tak. Posluchači ho najdou na www.pametnaroda.cz. Mohou se do něj registrovat. V současné době méme 6700 badatelů, kteří mají přístup do Paměti národa. Máme tam publikované svědectví asi 4150 osob. Běžní diváci mohou sledovat a pozorovat ty příběhy a nechat se inspirovat.

A zajímá to lidi?
Musím říci, že ano. Máme velkou radost, že se návštěvnost Paměti národa, i našich různých akcí, zvyšuje. Musím poznamenat, myslím si, že jednou z největších hrozeb současnosti není ani tak vzedmutí populistických nebo xenofobních sil, ale ztráta národní paměti, historické paměti. Bohužel vidíme na středních i základních školách, že studenti často nevědí základní údaje z historie. Je potřeba si uvědomit, že právě národní identita musí vyrůstat z minulosti. A pokud ji neznáme, není možnost se poučit, není možnost být na co hrdý.

Jak to funguje? Děti dostanou nahrávací zařízení a jdou nějakou babičkou nebo dědečkem a poslouchají, nahrávají jejich vyprávění?
Ano, v podstatě ano. V tom vidím jeden z největších přínosů Post Bella, že zprostředkovává transgenerační dialog a solidaritu. Což je věc, která se v dnešní době vytrácí. Opravdu studenty a žáky vodíme za pamětníky, učíme je historii. A učíme je i navázat kontakt s pamětníky. Což bohužel v dnešní době není úplnou samozřejmostí u mladé generace.

Projekt Paměť národa - Post Bellum shromažďuje příběhy lidí

I v Hradci Králové je teď nově východočeská pobočka Post Bellum.
Ano, otevřeli jsme ji na konci roku 2017.

Čtěte takéPost Bellum

Jak to tam vypadá? Jak si to můžeme představit? Je to studio? Je to audio? Je to video?
V současné době máme kancelář v Hradci Králové na Slezském předměstí. A činnost pobočky je zaměřená na tři pilíře. Jedním z nich je vyhledávání a nahrávání pamětníků. To děláme přes audio i přes video, čili klasicky. Když se bavíme o audiu, tak přes diktafony. Ale prioritou naší pobočky je natáčet přes kameru. Z toho důvodu využíváme systém Eye Direct, což je unikátní systém, který používáme jako jediní v České republice. Ten nám umožňuje bavit se s pamětníkem z očí do očí skrze kameru, skrze pamětníka a režiséra. Je to systém polopropustných zrcadel, který nám umožňuje navázat nejintimnější kontakt mezi divákem a pamětníkem.

Ve studiu Paměť národa organizace Post Bellum v Hradci Králové

Kolika pamětníkům už jste tímto způsobem v Hradci Králové naslouchali?
Nasloucháme pamětníkům v podstatě každý den, jelikož je vyhledáváme. Ale studio jsme nainstalovali minulý týden, takže v současné době máme jednoho pamětníku a to paní Jarmilu Stibicovou. Nicméně do horizontu 14 dnů máme naplánovány více jak tři pamětníky a ten počet bude narůstat. Já jsem ještě zapomněl doplnit, říkal jsem 3 pilíře, které máme. Jeden z nich je nahrávání a vyhledávání pamětníků. Dalším z pilířů je vzdělávání. My se snažíme skrze příběhy našich sousedů, což je vzdělávací projekt a různé workshopy, studenty učit o soudobých českých dějinách. A zároveň máme ještě několik modelů, jak i učitele k tomu nasměrovat. Jak jim pomoci vyučovat moderní dějiny.

Myslím si, že jednou z největších hrozeb současnosti není ani tak vzedmutí populistických nebo xenofobních sil, ale ztráta národní a historické paměti. Příběhy 20. století nebyly černobílé.
Tomáš Heller, organizace Post Bellum

Ještě se vrátím k tomu natáčení. Jak probíhá ten samotný rozhovor? Je to rozhovor, jako vedeme teď my spolu? Že já se ptám a vy odpovídáte? Nebo spíš necháte osobu vyprávět a nasloucháte?
Opět mě to láká odpovědět ano i ne. A to z toho důvodu, že máme v databázi víc jak 7000 pamětníků. Už jsme schopni našim dokumentaristům říci, který pamětník je pro nás prioritní vzhledem k jeho zdravotnímu stavu nebo k jiným okolnostem. Ale stejně tak necháváme dokumentaristům velkou volnost. Je to jejich práce ty pamětníky vyhledávat. Je to efekt sněhové koule, která se nabaluje v rámci pamětníků. To vlastní natáčení spočívá v tom, pokud se bavíme o natáčení přes kameru, že pamětníka přivezeme do našeho bezbariérového prostoru, posadíme ho, uvaříme mu dobrou kávu, dáme mu vodu a potom si povídáme o jeho životě. My se zpravidla snažíme neskákat pamětníkům do řeči a necháváme je vyprávět souvisle od jejich prvních vzpomínek do současnosti.

Projekt Paměť národa - Post Bellum shromažďuje příběhy lidí

Ale pak musí ten dokumentarista umět vhodně zareagovat. Záleží také na tom, jaké jsou emoce třeba u toho pamětníka, ne?
Samozřejmě, je to otázka zkušenosti a určité empatie, kterou ten dokumentarista musí mít. Jsou případy, kdy pokud se pamětníkovi občas neskočí do řeči, tak se nedopátráme té zajímavé historické souvislosti nebo pointy. My na těch pamětnících často vidíme, že lidská paměť má takový zvláštní efekt, že zapomíná a nebo chce zapomenout. Často tvoříme jakési vnitřní alibi, abychom si dokázali ospravedlnit některé věci. A ten příběh si postavíme trošku jinak. Potom je na tom dokumentaristovi, aby to rozeznal a vyhodnotil, kdy se pamětník snaží chránit třeba sám sebe, nebo se snaží říci nějakou věc malinko jinak. Je to o zkušenosti a je to velice náročná a důležitá práce.

Hledáte dokumentaristy a potom taky pochopitelně i další pamětníky?
Hledáme jak pamětníky, tak dokumentaristy. Jedním z těch zdrojů jsou příbuzní těch pamětníků, kteří nám zavolají a řeknou: Můj tatínek, moje maminka, tohle a tohle zažili a byla by velká škoda to nezaznamenat. Čili pamětníky hledáme i touto formou a pokud se bavíme o těch dokumentaristech, tak ty hledáme také. Hledáme pamětníky z celých východních Čech a snažíme se pokrýt nejen Hradecko a Pardubicko, snažíme se dostat i do vesnic a menších měst, což je prioritou naší pobočky.

Tomáš Heller ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové spolu s Jakubem Schmidtem

Lidé se tedy mohou sami přihlásit, pokud by chtěli?
Ano, to bych rád oslovil posluchače. Protože pokud mají zájem o práci dokumentaristy nebo pokud mají zájem s námi nějak spolupracovat, nechť se mi ozvou na mail tomas.heller@postbellum.cz. Já jim velice rád zodpovím všechny otázky, co se týče dokumentaristky. Stejně tak bych poprosil i děti, příbuzné, známé pamětníků, ať se mi ozvou. Doba nám bohužel velice rychle utíká. Ještě před 10 lety, kdy projekt Paměť národa začínal, bylo hodně přeživších z druhé světové války a holokaustu. Ale bohužel těch lidí ubývá.

Děkuji Tomáši Hellerovi, že nám o Post Bellum vyprávěl. A pozvěme na závěr do Klubu přátel Paměti národa
Klub přátel Paměti národa je sdružení lidí, kteří nás podporují. Kteří jsou si vědomi, že naše činnost je tady pro společnost. Tito lidé nás odporují finančně. A my je na oplátku za to přivádíme k pamětníkům, chodíme s nimi na různé pamětnické stezky a děláme pro ně různé programy. Proto bych chtěl oslovit posluchače, ať se do Klubu přátel přidají. Budeme velice rádi. Velice rádi se s vámi potkáme.

Spustit audio

Související