Basket není jen o výšce! Směje se Hradecká lvice, trenérka Ptáčková, oceněná sportovní cenou města

Gratulujeme z významnému ocenění. Tím spíš, že kandidáty na tuto cenu mohou v Hradci Králové navrhovat přímo obyvatelé města. Jistě vás veřejná poklona vaší dlouholeté práci těší a možná i zavazuje.
Já si toho ocenění opravdu hodně vážím. Protože Hradec Králové je má srdeční záležitost. Tedy o to je to pro mne cennější.

Čtěte také

Pamela Therese Effangová, kapitánka hradeckých lvic, sportovního týmu desetiletí v krajském městě

Vaše cesta k basketbalu ovšem v Hradci Králové nezačala.
Basket jsem začínala hrát v osmi letech v Bruntále. A do Hradce Králové jsem se dostala až díky nabídce ze Střediska vrcholového sportu v 16 letech. Nastoupila jsem sem do 3. ročníku gymnázia a musím říct, že opravdu od prvních chvil jsem si Hradec zamilovala. I když začátky jednoduché nebyly. Ale zůstala jsem mu věrná až do současnosti, což je už mnoho let.

Když jste přišla do studia, tak jsem čekala, že budete o hlavu větší než já. Vy jste ale průměrné výšky.
To je předsudek, každý si myslí, že holky baskeťačky musí být vysoké. Každý tým potřebuje mít pár šikovných a chytrých rozehrávaček. Momentálně za Hradecké lvice hraje Kateřina Zeithammerová, která je současně i českou reprezentantkou, a ta měří nějakých 162 centimetrů. Takže to zdaleka není jen o té výšce.

Střední rozehrávačky se musí narodit s herním myšlením. Jinak to mají hodně těžké. A musí umět na hřišti komunikovat a tým řídit.
Romana Ptáčková, basketbalová trenérka

Vy jste rozená střední rozehrávačka. Ta musí mít o dění na hřišti přehled, aby ho mohla řídit. To má možná hodně společného s prací trenérky, ne?
Určitě. Já si myslím, že když někdo hrál třeba na pozici pivota a jde trénovat, že to má mnohem těžší. Já jsem opravdu od nějakých svých 11 či 12 let o hře hodně přemýšlela, jsem přesvědčena o tom, že střední rozehrávačky se musí narodit s herním myšlením. Jinak to potom mají hodně těžké. A musí také umět na hřišti velmi dobře komunikovat a tým řídit.

Čtěte také

Pamela-Therese Effangová, to je „hrdá hradecká lvice s africkými kořeny“ a moc šikovnýma rukama

Na jaké úspěchy jste pyšná jako hráčka nebo i trenérka Hradeckých Lvic?
To není úplně jednoduchá otázka. Jako hráčka jsem sbírala úspěchy především v mládežnických kategoriích. S Bruntálem jsem například trojnásobná mistryně republiky, vyloženě jsme ostatní týmy válcovaly rozdílem 30 bodů. To bylo od mých 10 do 15 let, než jsem odešla do Hradce, kdy jsme vyhrávaly žákovské kategorie. I několik osobních ocenění jsem si odnesla.

Potom jsem chtěla v Hradci pokračovat v té dobré kariéře, a když mi bylo 20 let, tak se nám podařilo postoupit do nejvyšší soutěže. Což si myslím, že byl pro Hradec svátek. Ale bohužel už v příštím roce přišlo vážné zranění kolena. Což jen urychlilo začátek mé trenérské kariéry.

Čtěte také

Hradecké lvice z taneční a sportovní akademie jsou dvojnásobné mistryně světa v mažoretkovém sportu

Kromě toho jste také maminka dvou dětí. Ty v lásce ke sportu za vámi rozhodně nezaostávají.
Já si říkám, co jiného jim zbývalo. Od svých dětských let byly stále buď v basketbalové hale nebo venku na hřišti, protože manžel hrával za Hradec fotbal. My bychom je samozřejmě do ničeho nenutili, ale naše děti měly zkrátka pocit, že ani jinou volbu nemají. Příklad prostě táhne, ale zpětně mi je to možná trošku líto, že jejich obzory nebyly trochu širší.

Vaše dcera Romana je mistryní světa v mažoretkovém sportu.
Ona hrávala do svých 13 let basketbal. Ale potom šla, kam ji srdce táhlo. Od malička opravdu skvěle tancovala, takže to potom bylo takové logické vyústění, když se kolem sebe trochu víc rozkoukala, že přesedlala na jiný sport. A na ten měla veliký talent.

Jaké máte s Hradeckými lvicemi nejbližší plány?
Právě jsme ve víru semifinále ligy. Hrajeme s týmem USK Praha, naším republikovým hegemonem, kde popravdě moc šancí nemáme. Takže očekáváme brzy souboj o bronzové medaile. Což by také byl obrovský úspěch.

Pozdravujte svůj tým, moc držíme palce. Děkuji za návštěvu a zajímavý rozhovor trenérce hradeckých basketbalistek Romaně Ptáčkové, která získala výroční cenu města v oblasti sportu.