Altán v zámeckém parku v Lukavci má tvar hříbku. Proslavil ho básník Antonín Sova

"Antonín Sova se sem dostal se svým tatínkem, když mu byly dva roky. Tatínek tady měl dělat učitele. Protože ale tehdy bylo v Lukavci po velikém požáru, byla škola dána k dispozici lidem, kteří neměli kde bydlet. Jan Sova a s ním i malý Antonín se nastěhovali právě do toho pavilonu," říká Marie Janoušová, která se o dnešní Památník Antonína Sovy stará.

Hříbek v podstatě Sovova rodina zachránila. První velká oprava proběhla už v padesátých letech minulého století, kdy v něm vnikla expozice o životě slavného básníka. Poslední rekonstrukce je úplně čerstvá.

V přízemí najdete expozici o dětství Antonína Sovy|foto: Irena Šarounová

Spartánské podmínky

Život v Hříbku musel být kdysi opravdu spartánský. "Dole je černá kuchyně a v té horní místnosti nejsou žádná kamna. Místnosti nejsou ani navzájem propojené, takže se muselo chodit zvenku po ochozu," říká Marie Janoušová. Dodnes má koutek, kde byla černá kuchyně, začouzený strop.

Stavba je šestiboká, přičemž dolní část má silnější zdi. Horní místnost je tak o malinko větší. Ani tak to ale nejsou nijak velké prostory.

V současné době je v přízemí Hříbku expozice o dětství Antonína Sovy, v patře pak o jeho manželství. Pro lukavecké však Hříbek není pouze muzeem. Jeho umístění v zámeckém parku vybízí k procházkám. "Každý, kdo byl lukavecký, si tady něco odžil," říká a také trochu vzpomíná Marie Janoušová. Krásný je celý park i se zámkem. Prohlédnout si ho můžete třeba z ochozu Hříbku. Každý ze šesti pohledů je jiný.

Horní patro hříbku přibližuje manželství Antonína Sovy|foto: Irena Šarounová

V přízemí altánu leží na okně návštěvní kniha. Je tu už od roku 1958. "Dodneška se tady lidé mohou podepisovat. A když sem přijdou, často hledají podpisy z doby, kdy tu byli jako děti," usmívá se Marie Janoušová.