100 let loutkové scény ve Vysokém nad Jizerou, ve městě s nejstarší ochotnickou scénou v Čechách
Ve Vysokém nad Jizerou v Krkonoších oslavili 100 let svého loutkového divadla. Kromě křtu restaurované opony i třídenní přehlídky na Malém sále divadla Krakonoš, otevřeli v podkroví vysockého muzea i výstavu z kouzelného světa svých loutek.
Čtěte také
Jan a Svatava Hejralovi, vysočtí divadelníci. Honzo, já vás znám spíše jako režiséra. Tak co vy a loutky? „To je má velká a celoživotní láska. Protože táta s mámou mě vzali k loutkám už někdy v pěti letech. Nejdříve jsem dostal možnost točit větrem, pak jsem mohl vodit motýlky a světlušky. Potom přišlo dokonce i období, kdy jsem loutky režíroval a vybíral. Je to má celoživotní vášeň.“
Svatavo, dívala jsem se z té vaší loutkářské kruchtičky na jeviště. A ty téměř tři čtvrtě metrové marionety s nataženýma ruka, to musí dát zabrat. „Když musíš s tou loutkou pohybovat a přitom mluvit, tak je to opravdu náročné fyzicky i psychicky. Ale stojí to za to!“
Loutky s dětstvím neodcházejí
Ostatně o tom se můžeme přesvědčit. Kolik je tady loutkářských scén?
Čtěte také
„Je tady osm scén. Jedna z pohádky Krakonošova nadílka, to byla první pohádka, kterou jsme ve Vysokém hráli v onom roce 1924. Kdy Krakonoš mění babičce chroští a listí, které ona sbírá v lese, na zlato. Jinak to jsou všechno iluzivní scény, jako vesnička, město, světnice, vodní říše, sluj, zámek, loupežníci.“
„A protože máme krásnou loutku z roku 1924, která je Černoch, tak tady máme bystrozrakého Černocha, permoníky, kteří rubou ve skále, a tak dál,“ usmívá se Jan Hejral.
Kromě této kouzelné výstavy a křtu restaurované opony vychází i kniha s příznačným názvem Tenhle svět nás ještě potřebuje.
Čtěte také
A Svatava Hejralové je její autorka. „Já jsem to pojala hlavně tak, aby to byl hold oněm stovkám bezejmenných diváků a herců, kteří tu tradici tady udrželi až dodnes.“
Zahrajete si teď o přehlídce? „Ano, zahrajeme si. Máme momentálně na repertoáru hru Františka Čecha Začarovaný les. Takže i když máme na výstavě 67 loutek, ještě to nejsou pořád všechny, tak máme v divadle i ty hrající. Střihnu si Mluvící lebku a ještě vodím draka,“ říká Jan Hejral.
A co Svatava? „Já jako vždycky vodím a mluvím princeznu. Víš Eliško, to je výhoda loutkového divadla, že já i ve svých letech, díky tomu, že mám stále mladý hlas, můžu mluvit princezny.“
A rozhlas je něco podobného.
Související
-
Vládce hor převzal na týden klíče od Vysokého nad Jizerou. Začíná Krakonošův divadelní podzim
Ve Vysokém nad Jizerou dnes začíná tradiční národní přehlídka venkovských divadelních souborů „Krakonošův podzim". Město má dlouholetou ochotnickou tradici.
-
Návštěva u loutkářů Romana a Libuše Bauerových: Kašpárek je velvyslanec českého loutkového divadla
Mnozí z nás od dětství sní o tajemných dálkách, o tom, že procestují svět. Mnohým se to řízením osudu i splní, jiní musí svému cíli naproti.
-
Loutky hrají ve Smiřicích nepřetržitě od roku 1926. Kašpárek...
Každý z nás určitě alespoň jednou navštívil loutkové divadlo. Ať už jako dítě, nebo jako rodič doprovázející svou ratolest. Loutky ají u nás svou tradici a ve výcho...
Nejnovější zprávy
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Je pozitivní, že prošel lex OZE 3. Má pro nás ale negativní pachuť, říká předseda Solární asociace Fousek
-
Sparta další body v Lize mistrů nepřidala. Na půdě Feyenoordu Rotterdam prohrála 2:4
-
Slovenský parlament schválil ‚bič na lékaře‘, který je má přes výpovědi udržet v práci
-
Plaga: Ministr Bek je tragický. Babiše chci znovu přesvědčit, že se investice do školství vyplatí
