100 let loutkové scény ve Vysokém nad Jizerou, ve městě s nejstarší ochotnickou scénou v Čechách

Čtěte také

Před 235 lety se ve Vysokém nad Jizerou zrodilo české ochotnické divadlo. A hraje se tam dodnes

Jan a Svatava Hejralovi, vysočtí divadelníci. Honzo, já vás znám spíše jako režiséra. Tak co vy a loutky? „To je má velká a celoživotní láska. Protože táta s mámou mě vzali k loutkám už někdy v pěti letech. Nejdříve jsem dostal možnost točit větrem, pak jsem mohl vodit motýlky a světlušky. Potom přišlo dokonce i období, kdy jsem loutky režíroval a vybíral. Je to má celoživotní vášeň.“

Svatavo, dívala jsem se z té vaší loutkářské kruchtičky na jeviště. A ty téměř tři čtvrtě metrové marionety s nataženýma ruka, to musí dát zabrat. „Když musíš s tou loutkou pohybovat a přitom mluvit, tak je to opravdu náročné fyzicky i psychicky. Ale stojí to za to!“

Loutky s dětstvím neodcházejí

Ostatně o tom se můžeme přesvědčit. Kolik je tady loutkářských scén?

Čtěte také

Kočovní loutkáři a zmenšený svět divadla. České loutkové divadlo je zapsané na seznamu UNESCO

„Je tady osm scén. Jedna z pohádky Krakonošova nadílka, to byla první pohádka, kterou jsme ve Vysokém hráli v onom roce 1924. Kdy Krakonoš mění babičce chroští a listí, které ona sbírá v lese, na zlato. Jinak to jsou všechno iluzivní scény, jako vesnička, město, světnice, vodní říše, sluj, zámek, loupežníci.“

„A protože máme krásnou loutku z roku 1924, která je Černoch, tak tady máme bystrozrakého Černocha, permoníky, kteří rubou ve skále, a tak dál,“ usmívá se Jan Hejral.

Kromě této kouzelné výstavy a křtu restaurované opony vychází i kniha s příznačným názvem Tenhle svět nás ještě potřebuje.

Čtěte také

Každá z 80 ručně vyřezávaných loutek Divadla Kozlík má ve své hlavě ukryté tajemné poselství

A Svatava Hejralové je její autorka. „Já jsem to pojala hlavně tak, aby to byl hold oněm stovkám bezejmenných diváků a herců, kteří tu tradici tady udrželi až dodnes.“

Zahrajete si teď o přehlídce? „Ano, zahrajeme si. Máme momentálně na repertoáru hru Františka Čecha Začarovaný les. Takže i když máme na výstavě 67 loutek, ještě to nejsou pořád všechny, tak máme v divadle i ty hrající. Střihnu si Mluvící lebku a ještě vodím draka,“ říká Jan Hejral.

A co Svatava? „Já jako vždycky vodím a mluvím princeznu. Víš Eliško, to je výhoda loutkového divadla, že já i ve svých letech, díky tomu, že mám stále mladý hlas, můžu mluvit princezny.“

A rozhlas je něco podobného.

Původní loutky Divadelního spolku Krakonoš vyráběl před 100 lety například Jan Dolanský ze Semil|foto:Jaroslav Hoření, Český rozhlas