100 let loutkové scény ve Vysokém nad Jizerou, ve městě s nejstarší ochotnickou scénou v Čechách
Ve Vysokém nad Jizerou v Krkonoších oslavili 100 let svého loutkového divadla. Kromě křtu restaurované opony i třídenní přehlídky na Malém sále divadla Krakonoš, otevřeli v podkroví vysockého muzea i výstavu z kouzelného světa svých loutek.
Čtěte také
Jan a Svatava Hejralovi, vysočtí divadelníci. Honzo, já vás znám spíše jako režiséra. Tak co vy a loutky? „To je má velká a celoživotní láska. Protože táta s mámou mě vzali k loutkám už někdy v pěti letech. Nejdříve jsem dostal možnost točit větrem, pak jsem mohl vodit motýlky a světlušky. Potom přišlo dokonce i období, kdy jsem loutky režíroval a vybíral. Je to má celoživotní vášeň.“
Svatavo, dívala jsem se z té vaší loutkářské kruchtičky na jeviště. A ty téměř tři čtvrtě metrové marionety s nataženýma ruka, to musí dát zabrat. „Když musíš s tou loutkou pohybovat a přitom mluvit, tak je to opravdu náročné fyzicky i psychicky. Ale stojí to za to!“
Loutky s dětstvím neodcházejí
Ostatně o tom se můžeme přesvědčit. Kolik je tady loutkářských scén?
Čtěte také
„Je tady osm scén. Jedna z pohádky Krakonošova nadílka, to byla první pohádka, kterou jsme ve Vysokém hráli v onom roce 1924. Kdy Krakonoš mění babičce chroští a listí, které ona sbírá v lese, na zlato. Jinak to jsou všechno iluzivní scény, jako vesnička, město, světnice, vodní říše, sluj, zámek, loupežníci.“
„A protože máme krásnou loutku z roku 1924, která je Černoch, tak tady máme bystrozrakého Černocha, permoníky, kteří rubou ve skále, a tak dál,“ usmívá se Jan Hejral.
Kromě této kouzelné výstavy a křtu restaurované opony vychází i kniha s příznačným názvem Tenhle svět nás ještě potřebuje.
Čtěte také
A Svatava Hejralové je její autorka. „Já jsem to pojala hlavně tak, aby to byl hold oněm stovkám bezejmenných diváků a herců, kteří tu tradici tady udrželi až dodnes.“
Zahrajete si teď o přehlídce? „Ano, zahrajeme si. Máme momentálně na repertoáru hru Františka Čecha Začarovaný les. Takže i když máme na výstavě 67 loutek, ještě to nejsou pořád všechny, tak máme v divadle i ty hrající. Střihnu si Mluvící lebku a ještě vodím draka,“ říká Jan Hejral.
A co Svatava? „Já jako vždycky vodím a mluvím princeznu. Víš Eliško, to je výhoda loutkového divadla, že já i ve svých letech, díky tomu, že mám stále mladý hlas, můžu mluvit princezny.“
A rozhlas je něco podobného.
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější zprávy
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Stabilizace ANO a další růst SPD by do Sněmovny nepustily Stačilo! a Motoristy, ukazuje model NMS
-
ŽIVĚ: Hokejisty čeká na mistrovství světa zápas s Maďarskem. Radiožurnál Sport odvysílá přímý přenos
-
ONLINE: Ukrajina vyšle do Istanbulu svou delegaci, řekl Zelenskyj. Sám se jednání s Rusy nezúčastní
-
Rusko má nárok na sochu Koněva, brání se ambasáda. ‚Nemá,‘ reaguje ministerstvo zahraničí