Vzpomínky a Ameriku? Třeba Madeleine Albrightová v županu a natáčkách, usmívá se novinářka Flanderková
Petra Flanderková vystudovala fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy a rok pak studovala žurnalistiku v Dánsku a v Holandsku. Tam se začala věnovat politice a psala do Studentských listů. V České televizi je od roku 1993 a v roce 1999 se stala první zpravodajkou České televize ve Spojených státech. V zahraniční redakci je dodnes, pracuje jako editorka.
Václava Havla doprovázela jako redaktorka Studentských listů při jeho první návštěvě Spojených států ve funkci prezidenta. Pak jako zpravodajka České televize informovala nejen o prezidentských volbách, ale třeba i o teroristických útocích 11. září či o skandálu Clinton – Lewinská. Skvělý rozhovor natočila s Madelaine Albrightovou.
Čím je pro tebe Amerika?
„Splněný sen a je to takový můj druhý domov. Vždycky, když tam přiletím a vystoupím z letadla, tak mám pocit jako bych se vracela domů po nějaké dlouhé cestě a vlastně mě to hrozně naplňuje. Je to něco, co mi zůstalo hluboko pod kůží.“
Kdyby měla na nějakou zkušenou do světa odcestovat tvoje patnáctiletá dcera, teď nebo i později, v souvislosti se školou, poslala bys ji do Ameriky, nebo někam jinam?
„My se o tom spolu bavíme a je fakt, že ona pokud by jela, tak by raději zůstala někde blíž. Má dobrou němčinu, tak není důvod, proč by nejela třeba někam, kde to má k Praze blíž. Amerika ji láká na dovolenou, ale že by tam strávila půl roku nebo rok, to asi ne, ale třeba se to změní.“
Čtěte také
Nepodlomily se ti nohy, když jsi dostala nabídku doprovázet Václava Havla při jeho první prezidentské návštěvě Spojených států? Troufám si říct, že to byla nejdůležitější porevoluční zahraniční cesta.
„To byla taková trochu náhoda, protože já jsem ve Studentských listech mluvila asi nejlíp anglicky, takže poslali mě, ale samozřejmě to bylo něco do té doby nepředstavitelného. Já byla dvakrát v Jugoslávii na dovolené a jinak nikde na západě jsem nebyla. A první cesta byla Amerika. Pamatuju si, jak jsem si půjčovala oblečení, abych tam trochu reprezentovala. Člověk měl utkvělé představy o tom, jak je třeba New York nebezpečný, takže si pamatuju, když jsme tam přijeli a byla tma, tak jsem se skoro bála vyjít ven. To přijetí bylo ale neuvěřitelné. Ať už od politiků nebo obyčejných lidí, krajanů, Čechoslováků, kteří tam emigrovali. Přestože jsem tam s prezidentem Havlem byla potom ještě několikrát, tak tohle nic nepřekoná.“
V roce 2007 vyšla kniha Objektiv ze Spojených států. Co má Amerika jiného, co jinde na světě nenajdeme?
„Já myslím, že tu obrovskou rozlohu a s tím související nechci říct prázdnotu, ale takové to všeobjímající kolem, že se člověk rozhlédne a od obzoru k obzoru není nikdo, je tam člověk sám a vlastně všude je dost místa. Začíná to velkými auty, velkými silnicemi, velkými ulicemi, obrovskými národními parky. Tak to si myslím, že je pro Ameriku typické.“
Když si domlouváš velký rozhovor, třeba ten s Madelaine Albrightovou, přemýšlíš víc o tom, v jakém prostředí ho udělat, nebo je to z hlediska nějakých pravidel předem definováno, kde se ona potkávala s novináři?
„Většinou tým toho politika připraví rozhovor včetně prostoru a novinář jen přijde na to místo, prohlédne si, kam se dají světla, kam kamery, ale většinou to politici, resp. jejich tým má ve svých rukou. Takže aby si člověk vymyslel, kde by se to líbilo jemu, to – zvlášť v Americe – nefunguje.“
Pamatuješ si na první otázku, kterou jsi Madelaine Albrightové položila?
„To si tedy nepamatuji. Ale my jsme na ten rozhovor, který byl při příležitosti vstupu České republiky do NATO, měli asi pět minut, takže ona přiběhla, sedla si, natočili jsme to a rychle jsme to trasovali do Prahy. Ale mám na ni takovou hezkou vzpomínku, protože ona bydlela v Georgetownu jako já a hodně často jsem jezdila kolem jejího domu. V Americe, když vám přijdou noviny, tak vám je hodí v pytlíku na schody. A jednou takhle jedu a vylezla Madelaine v županu, měla natáčky, drapla noviny a byla hrozně roztomilá. I taková neformální setkání mohl člověk zažít s vrcholným americkým politikem.“
Související
-
Jana Peroutková o slzách v Událostech: Jsem prý ledová královna, ale v tu chvíli jsem se zlomila
Na ČT24 poprvé moderovala ve 24 letech. Teď ji můžete vídat v Událostech, komentářích a v Událostech, tedy v hlavní zpravodajské relaci České televize.
-
Saskia Burešová už byla v Kalendáriu ježibaba i opice
Narodila se při služební cestě rodičů na Slovensku. Herectví ji zajímalo už na gymnáziu, v Helichovce v souboru profesova Notovného. Moderovala stovky přímých přenosů.
-
Taťána Míková před prvními televizními službami musela přelézat plot
Hlas Taťány Míkové jste poprvé, tehdy ještě v ČST, mohli slyšet v roce 1990. O čtyři roky později byla jedním ze tří meteorologů, kteří založili redakci počasí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka