Výstavy v sídle hradeckého magistrátu osvobozují uměním. Esteticky fascinující Konkrétní podzim

Máte pro nás nějakou podzimní pozvánku?
Velmi ráda vás pozvu na dvě podzimní výstavy v Hradci Králové. Jedna bude v sídle magistrátu města, což je docela nečekané místo pro umění, a další potom v Galerii Škroupovka. Obě připravuje Klub konkretistů, který už v Hradci Králové více jak 20 let sídlí. Tento spolek umělců, kteří se vyjadřují spíše racionálně a geometricky, byl založen v roce 1967. U jejich děl si možná mnozí z nás docela rádi oddechnou od současného zaplavení všemi možnými informacemi, plakáty a vizuálním smogem, který nás každý den obklopuje.

8 fotografií

Takže výstava se koná přímo v sídle magistrátu Hradce Králové?
Ano, jedna výstava bude na magistrátu, kde vystavujeme od letošního roku, kdy nastoupilo nové vedení města. Dnešní vernisáže se zúčastní i paní primátorka, a začalo to jednou zdí, pak byly dvě zdi a teď už máme čtyři. Takže bych řekla, že je to taková malá okupace uměním. Ale možná by bylo přesnější, že jde spíše o osvobození uměním.

Martina Vítková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Druhá výstava potom bude v Galerii Škroupovka v Hradci Králové, ta je nedaleko kina Centrál ve Škroupově ulici. Co tam uvidíme?
Tam je Konkrétní podzim. Konkretisté totiž každý podzim dělají takové společné setkání. Členská základna čítá téměř 100 lidí a pak je tady také spousta přátel a spřízněných umělců, kteří mohou přijet. A letos jsou ta setkání hned dvě, jako skoro každý podzim. Jedno bylo už v září a dnes se sejdeme v 18 hodin ve Škroupově ulici, kde bude 15 umělců vystavovat na téma Elementy.

Umění je do jisté míry intuitivní. Něco na vás působí, máte nějakou životní zkušenost, kterou si s tím spojíte. Bát se nemusíte.
Martina Vítková, historička umění a kurátorka

Řekněte mi, může se přijít podívat i člověk, který umění nerozumí a je laik?
Umění je do jisté míry intuitivní. Něco na vás působí, máte nějakou životní zkušenost, kterou si s tím spojíte. A tady budou na výstavě obrazy, objekty a fotografie, takže spousta možností, jak se chytit. Určitě všechny zvu, nemusíte se bát. Jana Vincencová, která to má všechno na povel, říkala, že v září chodilo do Škroupovky strašně moc lidí. Přicházely i školy, takže musíme pochválit hradecké učitele, že jsou kulturní a dobře vedou své svěřence.

Čtěte také

Je radost, dívat se na krásný obraz. Ale ještě radostnější je, namalovat si svůj

Pojďme se podívat konkrétněji na Klub konkretistů. Vy jste říkala, že to jsou umělci, kteří se věnují geometrickým tvarům. Ale umělci přeci mívají hlavu v oblacích a nasávají inspirace. Tohle jsou tedy jiní umělci?
Myslím, že to není úplně přesný pohled na umělce, protože oni přebírají i poměrně velkou zodpovědnost za svět, ve kterém žijeme. Oni mají totiž tím svým školením i čas se dívat. Oni si ho dopřejí. My ostatní pořád spěcháme, ale oni mají čas pozorovat, vnímat a nějakým způsobem reagovat. A tady je to taková protiváha figurálních nebo možná i konceptuálních tendencí. Například Eduard Ovčáček, kterému je současný Konkrétní podzim věnován, protože nedávno zemřel, byl klasik klubu, se věnoval i ohni. Pracoval s ohněm, tedy i takové mytické živly mají v umění svůj prostor.

Konkrétní podzim 2023|foto:Klub konkretistů

Co vás přivedlo ke konkretistům, jestli se můžu zeptat?
Kamarád Štěpán Málek, to je jednoduché. My jsme už asi 1000 let kamarádi a on byl právě předsedou Klubu konkretistů. Jak jsem už řekla, byli založeni už v 60. letech, takže mezitím se několik generací vystřídalo. Chvíli bylo centrum konkrétního umění v Olomouci, ale i tam se ta generace unavila, takže teď je to Hradec Králové. A musím říct, že právě díky Štěpánu Málkovi a Janě Vincencové, to má stále drajv a šťávu. Potkávají se tu lidé z celé republiky, občas jsou i hosté ze zahraničí.

Hradec Králové je centrem Klubu konkretistů. A musím říct, že díky Štěpánu Málkovi a Janě Vincencové, to má stále drajv a šťávu.
Martina Vítková, historička umění a kurátorka

Pojďme říci i nějaká konkrétní jména umělců, kteří budou vystavovat.
Začněme třeba tím magistrátem. Tam jsou obrazy Václava Kočího a Pavla Hájka, to jsou dva brněnští umělci. A teď k nim přibyly tisky Aleše Svobody a obrazy Václava Maliny. To jsou takové trochu geometrické krajiny, on se hodně zabývá světlem. Tedy vlastně můžeme říct, že u něj se ta geometrie spojila s něčím tradičním, jako je krajina. A určitě velmi pozoruhodný bude pro vás Aleš Svoboda, protože ten pracuje s umělou inteligencí. Svým softwarem hledá nějaké nový formy, nový život a tady vystavuje několik tisků z toho programu. Je to esteticky úžasné, protože některá díla se podobají květinám, je to velmi barevné. A to je i jedna z charakteristik, které pro Klub konkretistů vytvořil Arsén Pohribný, že konkrét musí být esteticky fascinující.

8 fotografií

A co spatříme ve Škroupovce?
Tam se představí kolekce 15 dalších umělců, mimo jiné Jana Babincová, Zuzana Bartošová, Jana Francová, Jakub Guziur, Zbyněk Janáček, Dita Jiřičková, Michal Kindernay, který je z Hradce Králové, stejně jako Martina Kopecká Jurčeková, Václav Kočí, Jan Kovařík, Eduard Ovčáček, Michal Pšenička, Aleš Svoboda, Jiří Šigut a Andrea Uváčková.

Čtěte také

Každý umí krásně malovat, jen to málokdo ví! „Krakatka“ Kateřina Krausová rozdává radost a úsměvy

A co vás vůbec přivedlo k umění? Protože mu věnujete celý život, zabýváte se jím. Tak mne zajímá, jestli jste také někdy vy sama tvořila umění?
To byl ten začátek. Vždy si dítě kreslí. Já jsem chodila na ZUŠku a následně jsem šla na Střední uměleckou školu do Jablonce nad Nisou. Pak jsem řešila, co dál, chvíli jsem uvažovala o dějinách umění, ale skončila jsme v Hradci Králové na oboru český jazyk a výtvarka, takže tedy mám několik úžasných spolužáků, i různě po světě. A pak jsem vystudovala dějiny umění v Olomouci. A od té doby dělám výstavy.

Kdybyste se umění věnovala aktivně, malovala byste, nebo by to byla třeba sochařina?
Bylo by to od každého trochu. Ale samozřejmě malba je něco, co vám dovolí přemýšlet. Já jsem dělala i grafiku, učil mě pan Vít Bouček nebo jsem měla na malbu úžasného učitele Bořivoje Borovského, takže určitě mám docela dobrý základ. Takže umělcům, na rozdíl od některých mých kolegů, který jsou opravdu jen teoretici, docela rozumím.

Čtěte také

Malíř experimentující s materiálem. Betony Pavla Duška oživují ulice: Ale je to normální guerilla

Vy jste také několik let pracovala v hradecké Galerii moderního umění.
13 let. Začala jsem už v Olomouci, kde jsme měly galerii s kolegyní Edit Jeřábkovou. Zahajovaly jsme výstavy a dělaly sympozia, měli jsme na to celkem velkou partu v takovém starém zchátralém klášteře ve Šternberku. A teď se zabývám několika dalšími projekty, pracuji pro galerii v Chrudimi, to je krásná funkcionalistická stavba a tam je zrovna výstava Simony Blahutové, na kterou vás mohu pozvat. V Pardubicích spolupracuji s galerií Art Space NOV. To je naopak prostor v podzemí, kde vystavujeme úplně nejraději nejmladší umělce. Každá výstava je tam úplně jiná, protože gotické sklepení inspiruje umělce, aby vytvořili něco přímo pro ten prostor. A pak je tady spolupráce s Klubem konkretistů v Hradci Králové, když mohu mluvit za své východočeské aktivity.

A ještě řekněte svoji pražskou aktivitu, protože ta je také velmi zajímavá.
V Praze učím na Design institutu, což je soukromá škola. Mám tam několik výborných kolegů, můžu jmenovat třeba Miloše Šejna, který je mimochodem také členem konkretistů. Potom pracuji pro Museum Kampa, kde je v současnosti má výstava, která se jmenuje Paradox módy: móda a umění. Na tu bych také moc ráda pozvala, protože ona spojuje umění a módu, což je poněkud neobvyklé. Většinou se vystavuje buď móda, nebo umění a to spojení, je velmi zajímavé. Výstava potrvá do 5. listopadu.

Martina Vítková a Jakub Schmidt ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Naším hostem byla dnes historička umění a kurátorka Martina Vítková. Moc děkuji za rozhovor.