Vladimír Burjánek: Ženšen

Když jsem šel městem, nezapomněl jsem se u nás občas zastavit v semenářském obchodu známého odborníka na všemožné rostlinstvo, především ale jiřinkářského specialisty. Často jezdil do země, kde zítra znamenalo už včera a tvrdil, že Čína s Ruskem válčí na Usuri kvůli ženšenu, což mu důvěrně prozradil jeho známý akademik Bělov v Moskvě.

Když mi to poprvé řekl, podivil se, že jsem nikdy nepil ženšen. Vytáhl ze skříně láhev s kouskem nějakého kořínku, nalil stopku a tichým hlasem špitl: tenhle je pravý, pamatuj si, pravý ženšen je vylouhovaný v láhvi bílý, mám to od akademika. Když jsem asi za rok šel opět kolem semenáře, přednáška se opakovala - Čína, Rusko, ženšen. Jen s tím rozdílem, že mi do sklínky nalil opět pravý ženšen, ale hnědé barvy. Co to s tebou dělá, zeptal se a spiklenecky mrknul?. Nic, zklamal jsem ho. Třetí zastávka v semenářském ráji byla opět stejná, jen s tím rozdílným koncem. Pravý ženšen v láhvi měl nažloutlou barvu, jinak chutnal stejně lihově jako ty předešlé. Když jsem tohle vyprávěl před zahrádkářskou přednáškou kamarádům, bavili se znamenitě. Zvlášť v okamžiku, kdy přišel specialista semenář a jeden pohotový zvědavec se ho po chvíli zeptal, jestli neví, jakou barvu má pravý vylouhovaný ženšen. Černou, řekl pohotově, vždycky černou! A byla to čtvrtá, zaručená varianta o pravosti zázračného kořene.