Vladimír Burjánek: Vtipálek

11. prosinec 2011

Barborka a Mikuláš s čerty i andělem mají odchozeno, k Ježíškovi už zbývá jen pouhých pár dnů. Moje malá neteř prožívala všechny tyto prosincové návštěvy svatých s nebývalou intenzitou. Po jednom třídním čertování přišla domů a vyprávěla, jaké to bylo krásné, že se smála i paní učitelka, když se kluci přestrojili a nadíleli jejich třetí B.

Vtipálek, strýc Pitro, který byl zrovna u nás, prohodil: Tak paní učitelka se smála? To je jí podobné. Ty ji znáš? Zeptala se dívenka? To víš, že znám, chodíme spolu na pivo. Tím to skončilo. Po delším čase jela maminka na rodičovské sdružení a když se vrátila, líčila trapas. Jak si při vyučování povídali o lese a životě zvířat a paní učitelka se zeptala, jestli má někdo v rodině myslivce, že by je mohl vzít na procházku lesem. Náš strýc Pitro je myslivec, hlásila okamžitě neteř. Tak řekni, že ho pozdravuju a jestli by nebyl tak laskav a nevzal nás na poznávací lesní výlet, řekla paní učitelka. Vyřídím, ale určitě nás vezme, když se přeci spolu znáte. My se známe, znejistěla paní učitelka. No jistě, přeci spolu chodíte do hospody na pivo, upřesnila horlivá žákyně. A malér byl na světě a čin strýce Pitra dokonán.

Spustit audio