Vladimír Burjánek: Světovost

9. červen 2013

Nedělní káva

Bylo před lety touhou dívek z maloměst a vesnic vdát se do Prahy. Ulovit nějakého Pražáka, to býval sen slečen, podporovaný nadšeným souhlasem matek. Také u nás se to v oněch časech několika děvčatům zdařilo. Když byl ještě navíc uhnaný muž ověnčen titulem, byla to hotová hauptrefa.

Jedna rodina dokonce odložila svatbu, aby mohl být na oznámení o společné cestě ženich zanešen akademicky. V řádném termínu to totiž nestihl, tak se počkalo. Z venkova do hlavního města přesídlené dámy se pak vracely do rodného hnízda vybavené charakteristickým přízvukem, pražsky zpívanými koncovkami, oblečené podle posledních tónů módy. Když se ale prošly návsí, ať se tvářily sebevíc světácky, čouhala jim stejně sláma z bot. Světovosti se prostě nedopracovaly, ačkoliv snaha byla obrovská. I dnes se setkáváme stále častěji s projevy světovosti. Některé ambiciózní ženy udělají divy světa pro své zviditelnění. Současný trend postihl hlavně příjmení. Zatímco u jmen se vracejí Kordulky, Marušky i Aničky, příjmení musí znít.. Žádná paní Vlčková, Tichá, nebo Vošvrdová , ale Svoboda, Filipi, Gavrieli, Daněk, Smetana a pak teprve někdy následuje jméno dívčí. Nejsme přeci žádná žádná mejdla a světovosti se dopracujeme alespoň takhle.

autor: Vladimír Burjánek