Vladimír Burjánek: Stáří
Poslala mi nedávno jedna známá pár řádků, které charakterizují výhody pokročilého věku. Protože se mi těch několik myšlenek zdálo plně vystihujících náš věk, poslechněte si alespoň část.
Poprvé v životě jsem zjistila, že už se nemohu počítat mezi nejmladší. Ale na druhou stranu, mám teď fantastické kamarády. Tichý a klidný život a dobré vzpomínky z minulosti. Nikdy bych neměnila své šedivé vlasy ani nic jiného za ploché břicho. Nebudu se trápit tím, že jsem někdy jedla přiliš mnoho dobrot.
Dovolím si čas od času chovat se tak, jak se mi líbí a tvářit se na svět tak, jak ho cítím. Koho například zajímá, že si čtu dlouho do noci, sedím u počítače, nebo u televize a pak mohu spát dlouho dopoledne? Ano, někdy si zpívám staré písničky z mládí, ano mohu se jít projít, kam se mi zlíbí. Prožívám vlastně období, kdy ještě hodně mohu, ale málo musím.
Štěstím ve stáří je harmonie se sebou samým, štěstím je netrpět bolestí, štěstím ve stáří je, nesbírat věci, ale zážitky. Stáří patří k životu tak, jako k lesu patří staré stromy. Život starého člověka se dá přirovnat ke galerii, kde návštěvník prohlíží vše, co zažil.
Zatímco pro mladého člověka je měřítkem jeho možností jeho vlastní tělo, pro staré lidí je tělo hranicí možností. Čas ve stáří už není tichý a neměnný oceán, ale pádící jezdec. Hodně pravdivé - nemyslíte?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
