Vladimír Burjánek: Špičaté zelí
Dneska už je to samozřejmě jiné, ale s blížícím se podzimem se v daleko větší míře každá domácnost připravovala na zimu, zásobovala se. Okurky byly naložené, sháněly se brambory, cibule a další nezbytné plodiny. U nás v Podkrkonoší pak i jedna zvláštnost, kterou nenajdete nikde jinde. Vysocké zelí.
Právě v říjnu, podle počasí, je jeho čas, kdy ho z polí kolem městečka pár soukromých pěstitelů sklízí, prodává, krouhá, i nakládá. Od normálního zelí ho poznáte jednak podle barvy, je pouze červené, vlastně krásně tmavě fialové a místo kulatých zelných hlávek mají hlavičky tvar kužele. Vysocké zelí, ať už je z Tříče, Roprachtic, Zlaté Olešnice. nebo odjinud z tohoto nepatrného kousku země má skvělou chuť, je poněkud tvrdší než normální zelí a je prostě pochoutkou i raritou. Klimatické podmínky i složení půdy mají největší zásluhu na tom, že tuhle plodinu nenajdete nikde jinde. Mnozí se pokoušeli vypěstovat vysocké zelí na Moravě, na Valašsku, ale marně. Ti, kteří sem jezdí pravidelně na každoroční ochotnickou přehlídku Krakonošův divadelní podzim, právě v tomto čase, si tuhle lahůdku rádi odvážejí domů. Protože jen tady, kolem Raisova Větrova žene vítr zelí do špiček.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
