Vladimír Burjánek: Špičaté zelí

Právě v říjnu, podle počasí, je jeho čas, kdy ho z polí kolem městečka pár soukromých pěstitelů sklízí, prodává, krouhá, i nakládá. Od normálního zelí ho poznáte jednak podle barvy, je pouze červené, vlastně krásně tmavě fialové a místo kulatých zelných hlávek mají hlavičky tvar kužele. Vysocké zelí, ať už je z Tříče, Roprachtic, Zlaté Olešnice. nebo odjinud z tohoto nepatrného kousku země má skvělou chuť, je poněkud tvrdší než normální zelí a je prostě pochoutkou i raritou. Klimatické podmínky i složení půdy mají největší zásluhu na tom, že tuhle plodinu nenajdete nikde jinde. Mnozí se pokoušeli vypěstovat vysocké zelí na Moravě, na Valašsku, ale marně. Ti, kteří sem jezdí pravidelně na každoroční ochotnickou přehlídku Krakonošův divadelní podzim, právě v tomto čase, si tuhle lahůdku rádi odvážejí domů. Protože jen tady, kolem Raisova Větrova žene vítr zelí do špiček.