Vladimír Burjánek: Špičaté zelí

12. říjen 2014

Dneska už je to samozřejmě jiné, ale s blížícím se podzimem se v daleko větší míře každá domácnost připravovala na zimu, zásobovala se. Okurky byly naložené, sháněly se brambory, cibule a další nezbytné plodiny. U nás v Podkrkonoší pak i jedna zvláštnost, kterou nenajdete nikde jinde. Vysocké zelí.

Právě v říjnu, podle počasí, je jeho čas, kdy ho z polí kolem městečka pár soukromých pěstitelů sklízí, prodává, krouhá, i nakládá. Od normálního zelí ho poznáte jednak podle barvy, je pouze červené, vlastně krásně tmavě fialové a místo kulatých zelných hlávek mají hlavičky tvar kužele. Vysocké zelí, ať už je z Tříče, Roprachtic, Zlaté Olešnice. nebo odjinud z tohoto nepatrného kousku země má skvělou chuť, je poněkud tvrdší než normální zelí a je prostě pochoutkou i raritou. Klimatické podmínky i složení půdy mají největší zásluhu na tom, že tuhle plodinu nenajdete nikde jinde. Mnozí se pokoušeli vypěstovat vysocké zelí na Moravě, na Valašsku, ale marně. Ti, kteří sem jezdí pravidelně na každoroční ochotnickou přehlídku Krakonošův divadelní podzim, právě v tomto čase, si tuhle lahůdku rádi odvážejí domů. Protože jen tady, kolem Raisova Větrova žene vítr zelí do špiček.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Tohle není povídání na dobrou noc, k zamyšlení určitě.

moderátor Jan Pokorný

tata.jpg

Tata a jeho syn

Koupit

Autorské povídky známého divadelníka a spisovatele A. G. v jeho vlastním podání. Tata a jeho syn je sbírkou úsměvných příběhů na motivy skutečných událostí, ovšem ve skutečných kulisách a především ve skutečné době.