Vladimír Burjánek: Samoléčba

1. říjen 2017
ruka

Upřímnost je nepochybně krásná vlastnost, ale někdy může člověku, který bez přetvářky a otevřeně říká všechno, jak má být a pravdu, nic než pravdu, nadělat pěknou paseku. Musí se prostě vědět, kdy naše upřímnost je spíš na škodu věci a může nám všechno pěkně zkomplikovat. Jednou z důležitých situací, kdy otevřenost a upřímnost je na místě, bývá návštěva u lékaře.

Čím víc toho o našem problému ví, tím to bývá lepší - vzhledem k léčbě. Ovšem ne pokaždé, jak jsem se přesvědčil na vlastní kůži. Uklouzl jsem, upadl a poranil jsem si prst na ruce. Bolelo to, ale nepoletím přeci s každou maličkostí hned do nemocnice. Téměř měsíc jsem s tím laboroval, až jsem se, jak už to bývá, do toho prstu praštil znovu.

I vydal jsem se na ambulanci, poradit se s lékařem, co s tím

Po pravdě a upřímně jsem mu vylíčil celou situaci a postup. Sloužil zrovna lékař, u kterého se mnozí lidé po přečtení jména na dveřích ordinace obraceli a šli raději jindy, já ale zariskoval. Prohlédl snímek prstu, ohmatal, neshledal závadu a návštěvu zakončil radou. Měl jste to zlomené, už to srostlo. Ale když jste tak dobrý samoléčitel, tak příště až si zase zlomíte prst, kupte si dva magnumy, vyblízejte je a ta dřívka použijte jako skvělé dlahy.

Zranění