Vladimír Burjánek: Rybářská latina

26. říjen 2015

Nedělní káva

Rybářská latina je pojem. Zahrnuje nejen neuvěřitelné příhody od vody, jak třeba jeden úhoř chycený na háček ve vodě omotal druhého úhoře a šťastný milovník Petrova cechu vytáhl úhoře dva. V zásadě ovšem je nositelem rybářské latiny každý rybář. Někdo víc, někdo méně. Hlavně když se hovoří o délce, množství, návnadě i úlovcích. Jsou specialisté, kteří z dvoukilového kapra udělají slovně ještě týž den rybu s dvojnásobnou hmotností. Když vám u vody nějaký bobkař řekne, že jich chytil už osm, dělte tuto zaručenou zprávu nejméně dvěma. Oblíbená je latina přímo mezi rybáři u vody, informace o tom, jestli ryby berou, nebo neberou. V tom jsou mnozí rybáři nepřekonatelní mistři. Zažil jsem to onehdy.

Mezi dvěma zkušenými rybáři seděl jeden začínající. Na obě strany od něho tahali kolegové ryby jak o závodech, jemu nebrnklo a neviděl ani šupinu. Po třech hodinách zabalil otráveně své nádobíčko a před odchodem se obrátil na kolegy s obligátní otázkou: na co chytáte? To právě byla jejich chvíle, kdy důvěřivce dodělali. Nejvíc teď berou na králíčí bobky, prozradil zkušený dědek, ale musí být od samice. Kdybys je nesehnal, tak přijď, pár ti jich dám.

autor: Vladimír Burjánek