Vladimír Burjánek: Lenin

Chtěl ho naložit na speciální plavidlo a obeplout s ním kolem světa. Tvrdil, že by tímhle nápadem vydělal fůru peněz. Jeho zajímavý podnikatelský záměr mu ale nepřiklepli. Když jsem to slyšel, vybavily se mi naše dvě zkušenosti s Leninem. Ta první, když jsem coby školáček v padesátých letech recitoval v sokolovně s dětmi nějakou básničku, kde mělo být, že lidé tam chodějí, klaní se Leninu, protože miloval nejvíce chudinu. Moji maminku polil v hledišti studený pot, když jsem místo milování zadeklamoval - protože budoval nejvíce chudinu. Jako dcera živnostníka se strachem čekala, kdy nějakou osvícenou hlavu napadne, že jsem byl k tomuto přeřeknutí doma naveden. V době, kdy Lenin visel na nástěnkách i v mateřských školách, chodil tam náš syn. Paní učitelka dětičkám podle osnov o Leninovi dlouze vyprávěla, prohlížely obrázky a na závěr vzala tehdy známý portrét vůdce v kšiltovce a otázala se. Tak kdopak tohle je to, děti? Ticho. Který soudruh? Klid. Až se přihlásil náš mladý a povídá. To je soudruh Hybner od nás ze Závodí. Proč myslíš? Lekla se paní učitelka. Protože ten nosí taky takovou čepici, odpověděl kluk. A bylo po výchově.