Vladimír Burjánek: Kulička

Kulička je charakteristická směs 7 vesnic, neboli čistokrevný podvraťák, kterých už nějak valem ubývá. Vzhledově je něco mezi liškou (co do barvy)a netopýrem (podle uší) a velikostí i tvarem hlavy se podobá většímu jezevčíkovi. Po dvanáctileté příslušnosti u nás získal řadu privilegií, která si urputně hájí. S postupujícím věkem vstává, kdy se mu zachce, už nelítá tak často kolem plotu a zuřivě při každé příležitosti neštěká. Někdy občas pouští hrůzu i z polohy vleže, když odpočívá v posteli a jen pro formu několikrát štěkne, když jde někdo pod okny. Dvakrát za den si udělá kolečko po vesnici, i kdyby byl plot kolem domu betonový, najde vždycky někde únikovou skulinu. Slyší a rozumí všemu, co mu říkáme, ale jen když chce. Pokud jsou naše domluvy a povely nepříjemné, dělá, že neslyší a s odvrácenou hlavou kouká do dálky. Nesnáší pošťáky, roznašeče letáků a cyklisty a běda, když by byla otevřená vrata, toleruje ovšem pohyb tří domácích koček „britek", které bydlí v přízemí. Někdy se na Kuličku díváme a říkáme si - teď kdyby mohl, promluvil by. A pak se řekne němá tvář.