Vladimír Burjánek: Koupání

Nejdříve se koupaly děti, po nich rodiče a nakonec se vodou ještě setřela podlaha. My jsme se považovali za přepycháře, protože jsme měli koupelnu, vanu keramickou a na teplou vodu něco na způsob brutaru, tedy válcová kamna, kde se topilo a dalo se z nich sprchovat. Cyklus využití vody byl zde o něco menší než u plechových van, ale rozhodně to nebylo zatápění jen pro jednoho čistotného člena rodiny. Teplá voda stačila na dvě vykoupání čtyřem i více členům domácnosti. To moje žena vypráví, že u nich bylo sobotní koupání obvykle spojeno s humornou tečkou na závěr Bydleli v malém domku, kde se topilo v zimě jen v jedné místnosti. Jako jinde se v sobotu večer přinesla plechová vana, nalila ohřátá voda, začaly dcery, pak maminka a naposledy vstupoval do očistné lázně tatínek. Ten obvykle ve vodě usnul, probudil se pozdě večer zimou a téměř pravidelně, jak se lekl a vyskočil, plnou vanu převrátil do místnosti, která v té chvílí připomínala Máchovo jezero.Maminka vytírala podlahu, hubovala, tatínek se dušoval, že už to nikdy neudělá, ale za týden se vodní radovánky opakovaly.