Vladimír Burjánek: Jezdci

Když jsme za tmy dorazili, sedělo stádo dromedárů na zemi. Dali nám na sebe bílé arabské volné oděvy a začalo se nasedat. Pokud jste to nikdy nezkoušeli, varuji vás. Nasednete na ležícího velblouda a ten začne vstávat. Letíte nejdříve dozadu, zvíře zvedá přední nohy. Když to vybalancujete, letíte dozadu. Mnozí tento manévr museli opakovat i několikrát, někteří spadli i po cestě. Ta hrůza měla pokračování při zastavení na východ slunce a opět nasednutí k jízdě zpět. Ti, kteří vyfasovali těhotné velbloudice, měli vzhledem k poloze nohou vratkou jízdu. Odér, který nás doprovázel byl společný. Abych se vyvaroval obtížnému sesednutí, když jsme se blížili ke konci, povídám kolegyni: teď ti ukážu, jak opouštěli koně důstojníci Ještě než velbloud zastavil, odrazil jsem se, přehodil jednu nohu a chtěl elegantně opustit sedlo. Vyfasovaný bílý arabský hábit však někde uvázl za pospravované sedlo a já uslyšel zvuk trhající se látky. Když jsem dopadl na zem, spadl ze mě i rozpůlený oděv. Velbloudář plakal, jako kdyby mu chcípl ten nejlepší kus stáda. A já už v civilu sledoval, jak spolujezdci náročně sesedají.