Vladimír Burjánek: Inženýr

Potkal jsem onehdy spolužáka, který už v gymnaziálních lavicích tvrdil, že nikdy nebude dělat to, co musel na radu rodičů vystudovat. A skutečně zvládl absolvovat ekonomii, ovšem potom se v něm probudily geny po sedláckých předcích a láska k rodné hroudě - i začal se věnovat zemědělství na všech množných frontách.

Když pak situace nazrála k soukromému hospodaření, vrhl se do něho se vší vervou. Z družstva kam patřil, oddělil šikovně při restitucích svůj díl, pořídil stádo krav a plně se věnuje chování všelijakého zvířectva od hovězího dobytka až po králíky. Ve staré škodovce, kde vozí všechno od nářadí až po peřinu, kdyby musel přespat na pastvě, obráží v sezóně své hospodářství a kontroluje stavy i pastevní plochy. Nedávno ho při jedné takové cestě zastavili dopravní četníci. Řidičský průkaz, občanský průkaz, techničák - jak to mají naučeno a musí to být. Policajt, který držel v ruce občanku, při pohledu na doklad a vzápětí pohledu na neuvěřitelný binec i s duchnou uvnitř jeho škodovky a konečně i vizáž samotného majitele jen útrpně špitnul. Tak inženýr, hm? Člověče, vy jste dopad…