Vladimír Burjánek: Houby

29. září 2015

Nedělní káva

Šňůra tří mimořádných prázdninových veder přinášela u milovníků houbaření i neodbytnou otázku, jestli letos vůbec porostou? Obvyklá letní návštěva lesa, kdy se už od června dalo nacházet, byla tentokrát zbytečná a mykologové ve svých prognózách říkali, že když budou, tak až s podzimem a hlavně tam, kde přeci jen občas sprchlo. Poslední a nejdelší srpnové vedřiny vyvolávaly v národu houbařů veliké obavy, že ta letošní úroda bude skoupá. V tápání a nejistotě jsem si vzpomněl na nevídané houbařské žně při jednom zájezdu do Norska. Místním houbařina neříká nic a ignorují zcela všechny druhy hub.

Stoupali jsme od fjordů nahoru a najednou ve výšce kolem 700 metrů jsme z oken autobusu viděli podél silničky načervenalé klobouky křemenáčů. Všichni začali křičet na šoféra, aby zastavil. Ten - na pokyn kuchaře našel příhodné místo, odstavil autobus a český houbařský národ se okamžitě vyvalil do stráně kolem silnice. Za patnáct minut byly plné dvě přepravky a něco jako houbové lečo obohatilo náš večerní jídelníček. Takové zaručené houbařské žně tady čekat nemůžeme. Už proto, že houbaření je u nás masová záležitost, když rostou. Ale měsíc jde nahoru, občas zapršelo, tak pozor, začaly růst a budou.

autor: Vladimír Burjánek