Vladimír Burjánek: Hospody

13. duben 2015

Nedělní káva

Správná obec musí mít školu, to je její srdce a faru, poštu, samozřejmě i hospodu, říkal prý náš starosta Vrabec. Aby jeho ves byla ještě dokonalejší, byly u nás vždycky hospody dvě, veledůležitá zpravodajská centra. Tady chlapi probírali dopodrobna všechny nejnovější aktuality místní i světové, řešili problémy s domem, koněm i sousedy, ale především se bavili. Jen tak, při hospodském plácání, při kartách, ponejvíc mariáši, biliárdu, ale především neuvěřitelných historkách, které se mohly stát jen v pivním prostředí rozverně uvolněné nálady. A že jich bylo.

Třeba ta dávná, když podnapilý čalouník Vilda při posezení myslivců po jednom honu z ničeho nic otevřel dvířka u sálajících kamen a střelil do nich. Požár sice nevznikl, ale nejblíže sedící štamgasti v lokále vypadali při létajících sazích jako návštěvníci černošského bistra. Běda, kdo v osvěžovně přepit usnul, toho buď namazali sazemi, nebo přivázali k židli a našli i další tresty. Když kleslo soukromé pohostinství k jednotnému lidovému spotřebnímu družstevnictví, zavedli v našich dvou hospodách střídavý provoz. Dopoledne dolení hospoda, odpoledne hoření. To byla těžká rána pivařům, kteří jednak museli třeba odejít od nedopitého půllitru, nebo konzumovat časovaně. Když přecházeli a násilně měnili lokál, běda, když v druhé kryté hale bylo třeba jen chvíli zavřeno. Rozpití mazavkové málem vysadili vchodové dveře, aby už rychle zasedli a na skleněných táckách, kde hospodský tužkou zaznamenával počet vypitých piv, vykreslili další úctyhodný plůtek v odpolední směně.

autor: Vladimír Burjánek