Vladimír Burjánek: Cizí slova

14. březen 2016

Nedělní káva

Někdy to dá hodně starostí, než člověk obstojně zvládne rodnou mluvou. Jestliže různé prohřešky a patvary jsou roztomilé u malých dětí, které se teprve mluvit a rozumět jazyku učí, u dospělých působí případné mluvnické nedostatky často komicky. Učitelé kdysi tvrdili, že lépe to zvládají děti, které hodně čtou, rozmnožují slovní zásobu. Z tohoto pohledu, kdy četba knih ani rodinná konverzace nejsou zrovna na nejvyšším stupni hodnot, nemusí být budoucnost zrovna růžová.

Celkem dobře si dokážu přeložit konverzaci se sousedovic kloučkem, který mi onehdy prozradil, že jeho tatínek je soudník a hlídá zloděje, aby neutekli. A dneska jel na šéfovství policie. Tedy právník a velitelství. Komičtější je babička onoho kluka, naše sousedka,u které jsem za léta zaznamenal trvalé jazykové libůstky. Zásadně říká guláši kulaš, balkónu balgón a tirákům tíráci. Můj známý, který se pokládá za světáka, ztratil toto renomé, když nám u piva řekl, že byl na pohřbu gondolovat pozůstalým. A kondolování jsi nechal Italům z Benátek, viď utrousil u stolu sedící pan učitel. Když nám ale Frantík chvíli na to prozradil, že mu žena u upekla k obědu panasonika - místo pangase, vybouchlo už celé osazenstvo stolu.

autor: Vladimír Burjánek