Václav Souček: Sucho na patře

Vod, sklo, pití, žízeň, nápoj (ilustrační foto)
Vod, sklo, pití, žízeň, nápoj (ilustrační foto)

Minulý pátek byl kalendářem uveden coby Světový den vody. Těžko takový svátek slavit, těžko před znovu hrozícím suchem zavírat oči, nebo mlčky zírat jak mladý hovězí skot na nová vrata.

Snahy státu jsou evidentní; operace dešťovka, úporné šetření vodou provázené stejně úporným zdražováním, kritické debaty o smyslu technického zasněžování, obnovy mokřadů, říčních meandrů, budování malých hrází a poldrů, ochrana podzemních vod.

Některé jevy vypadají jak z oblasti science-fiction; polský povrchový důl má hrabat uhlí do hloubky až sto metrů a hrozí, že těžba s jistotou stáhne podzemní vodu z blízkého českého příhraničí.

Děti si vodu užívají (ilustrační foto)

Zabrat lesům dávají kalamitní polomy a kůrovec, polím kukuřice a řepka. Holiny a asfalt vodu v krajině nezadrží.

O nákladech na stavbu jezů na dolním Labi se zatím řeč příliš nevede, nad záměrem průplavu Dunaj - Odra - Labe budou sklánět ustarané hlavy štáby odborníků. Jakou roli asi sehrají zahraniční vlastníci, kteří - znamenitě informováni - levně investovali do českých provozuschopných vodohospodářských sítí?

Hříchy minulosti - i té nedávné - se pomalu sčítají do účtů, z nichž bezděčně vysychá v ústech.