Václav Souček: Rovnání
Pan Paseka už není mezi námi, byl to sedlák tělem i duší. Do družstva nikdy, to by se raději udřel. Kluci byli po něm, stačilo málo a už se prali. Ale táta na ně platil.
Chalupa jim málem padala na hlavu, ale obstáli po svém.
Pan Paseka byl koňák. Syn Standa po něm. Stahoval dřevo po lesích Vysočiny.
Když měl starý pan Paseka po sedmdesátce, tak po hospodské hádce o to, jak mají chutnat brambory, skočil domů a donesl do lokálu v lopatovité dlani dvě uvařené, ještě teplé.
Spor tak ukončil jednoznačně. Hospoda zmlkla.
O málo později bylo jasné, že si stejně každý myslí to svoje. Inu na vesnici mají lidi k sobě hodně blízko. Kolikrát si vidí až do talíře.
Koukal jsem mu jednou pod ruce, když na špalku šikovně rovnal obrácenou sekyrkou rezavé krováky. Všiml si a povídá:
„Rovnat můžeš jenom křivé. A bacha na prsty."
Mockrát jsem si na jeho slova vzpomněl složitých jednáních o nápravě minulých křivd.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
