Václav Souček: Na pováženou

Blížící se konec roku svádí k bilancování. K úvaze a vnitřní diskuzi je inspirace z „temného“ filmu, kterou režisér Roman Polanski (jinak rovněž černá ovce světové kinematografie) vložil do úst jedné z postav svého filmu Devátá brána: „Na nikoho není větší spoleh, než na toho, jehož věrnost si můžete koupit…“.

To člověka zamrazí na páteři, i když sedí u krbu. Že by to fakticky ve světě mocných, vlivných, ctižádostivých miliardářů a oligarchů chodilo takhle? Jistěže je jejich, ten utržený salonní vagón; ale kdo tedy potom světu opravdu vládne? Hromady financí, bleskově přesunované na burze i mimo burzu z místa na místo, dirigovány neviditelnými prsty?

Šálek čaje v ruce (ilustrační foto)

Jména si raději nedosazujte, neboť kdyby tomu tak bylo, tak i ti dnes první mezi prvními na trůnech by pouze sloužili zlatému teleti, koupení, zaplacení, a tudíž i věrní.

Z druhého konce řetězce se ihned vynoří konkurenční, ještě tuze živá citace dramatikova o tom, že „nejlépe slouží ten, kdo o tom neví.“. Což jsme vždy přičítali nižším patrům, kde bývá služba zaměňována s posluhou. Není takový rozpor k přehlédnutí, je na pováženou, zůstává trčet.

A jako všechno nepříjemné v našem životě se o pozornost neodbytně hlásí.

autoři: Václav Souček , baj
Spustit audio

Související