Václav Souček: Diktát

6. říjen 2018
03501160.jpeg
0:00
/
0:00

Tak je za námi zase jedno osmičkové, zjitřené vzpomínání na mnichovský diktát, s dokumenty historiků a filmovými záznamy. Nic pěkného,  československá, potažmo česká státnost by to nejraději vymazala z historie. Následoval nadšený zábor pohraničí, tamního průmyslu, majetků, a hlavně „odsun“ do vnitrozemí s kufry a peřinami v ruce. 

Křivdy - později obapolné - svědí jak zhojené jizvy. Dávají vzpomenout na zásadní rozdíl mezi příčinami a následky, rovněž na další „odsun“, a nikdy se nedají napravit zcela; odpustit ano, zapomenout ne.

I velmocenské záměry mění v proměnách času své podoby; textilky znovu mizí, doly, hutě, kladenská Poldi jdou z ruky do ruky, něco zvládá globalizace, většinu zahraniční kapitál. Diktátům je odzvoněno, nastupují dohody, smlouvy o těžebních průzkumech, o smlouvách budoucích, unijní doporučení, dopracovaná u nás do zákonů, směrnic a prováděcích vyhlášek.

Přes vzpomínání na mnichovský diktát „o nás bez nás“ se člověku po jiném diktátu, coby zkoušky pro nás všechny mírně zasteskne. Autorem býval kvalifikovaný, kultivovaný, a nelítostný zkoušející Zdeněk Svěrák.