V královéhradeckém Muzeu parních strojů se ponoříte zpět do století páry

Jan Tomek vysvětluje: „Na co mít sbírku, když ji nikomu neukážete. Lidé museli být dříve neuvěřitelně šikovní, když vyráběli takové kolosy. Takových strojů byly všude hromady. Jenže jsme si jich nevážili a všechno roztloukli do sběru. Tuto sbírku chci ukazovat lidem proto, aby si uvědomili, jak těžkou práci odváděli naši dědové a pradědové a chci tím uctít jejich památku a vzdát hold jejich umu a šikovnosti.“

Sběratel parních strojů Jan Tomek z Hradce Králové umí o svých exponátech poutavě vyprávět a každého rád uvítá. Před domem stojí parní stroj z Cukrovaru Syrovátka, který ještě do roku 2000 fungoval. S příchodem francouzské firmy ale jeho průmyslové využití skončilo. Vyrobili ho v roce 1878 a váží 10,5 tuny.

Majitel Jan Tomek|foto: Jitka Slezáková

Další cesta vede na zahradu, kde postavil Jan Tomek Industriální pavilon. Znázorňuje dílnu z konce 19. století. Stavba je postavená ze starých pálených cihel. Tabulková tovární okna získal majitel z textilky v Doudlebech nad Orlicí. Tomuto pavilonu kraluje obří lokomobila. Největší poklad, který majitel získal po dlouhém vyjednávání od rodiny ze Starého Vestce. Protože lokomobila byla ve špatném stavu, Jan Tomek ji opravuje. Nový komín i nová kouřová komora už jsou hotové.

Co je lokomobila?

Parní stroj před domem Jana Tomka|foto: Jitka Slezáková

Pomocí tohoto parního stroje se poháněly na polích mlátičky. Lokomobilu na pole přitáhli koně. Ve stroji se roztopil oheň uhlím nebo slámou a vytvořila se pára, která poháněla parní stroj. Pomocí koženého pásového řemene se zase poháněla mlátička. Byl to jeden z prvních způsobů mechanického mlácení obilí. Lokomobily vlastnil velký statkář nebo firma, která je dále pronajímala. Jednalo se totiž o obrovské a drahé stroje.

Další cesta za poznáním století páry vede návštěvníky do suterénu, kde Jan Tomek vyrábí parní stroje ve zmenšeném měřítku podle originálních anglických nákresů. Jsou tu dva modely parních oraček v měřítku 1:6. Vše je uváděno v palcích, takže míry musí přepočítávat na milimetry.

Jedná se o anglický typ oračky firmy Fowler, který se vyráběl od roku 1880 do 20. let 20. století. Byly to těžké devatenáctitunové parní stroje, které přijely na kraj pole a pomocí lana tahaly napříč pluh. Byl to nejsložitější stroj, který ve firmě vyráběli. Je to vlastně traktor, který jede dopředu, ale navíc má velký převod a buben, který pohání 500 metrů lana.

Tento je z pohraničí od německého obyvatele|foto: Jitka Slezáková

Parní stroje jako hračky pro děti

V další místnosti uvidí zájemci o parní stroje jejich modely, které sloužily jako hračky pro děti zejména německých bohatých rodičů. Jan Tomek jich má ve své sbírce 136. A téměř každý z nich má svůj příběh. Nejstarší parní strojek je z roku 1892, kdy je začaly vyrábět německé hračkářské továrny. Návštěvníci si mohou v Muzeu páry prohlédnout i praktický model textilní továrny z 19. století. Děti, ale i někteří dospělí se podivují nad tím, jak složité bylo uvést továrnu do chodu. Už ve 4 hodiny ráno nastoupili topiči a roztopili pod kotly parních strojů. Teprve potom mohli přijít další dělníci, kteří ke své práci potřebovali takto získanou energii.

Ve sbírce Jana Tomka nechybí ani parní stroj z Ústí nad Orlicí, který sloužil v tamní továrně a poté rodině majitelů ke svícení. Parní stroj pohání dynamo a to rozsvítí žárovku. Stroj je funkční, lidé ho mohou vidět v provozu. Jan Tomek by rád opravil všechny stroje, ale jak říká, musel by žít nejméně dvě stě let. Přesto pracuje několik hodin denně a postupně jednotlivým parním strojům vrací život.

Zcela funkční - pochází z továrny v Ústí nad Orlicí|foto: Jitka Slezáková

Chcete to vidět na vlastní oči?

Není problém. Muzeum páry nemá žádné oficiální otevírací hodiny. Ale o víkendu stačí zazvonit a Jan Tomek zájemce o starou techniku rád pozve dovnitř a ukáže jim své poklady. Velký zájem o techniku 19. století mají školní děti, pro které Jan Tomek pořádá speciální prohlídky.

Pokud chcete ještě větší romantiku, počkejte si na Královéhradeckou muzejní noc, kde jednotlivá muzea v Hradci Králové ukazují svoje exponáty návštěvníkům v nočních hodinách. Bývá to vždy koncem května nebo na začátku června, přesné informace najdete s blížícím se jarem na stránkách Muzea východních Čech.