V kostech čteme jako v knize. Kolem katedrály sv. Ducha je etážové pohřebiště, osm pater pohřbů

Kosterní antropologie čte v lidských kostech jako v knize
Kosterní antropologie čte v lidských kostech jako v knize

Co všechno lze vyčíst z našich kostí? Protože archeologických průzkumů i v našem kraji probíhá poměrně hodně, tak se na některé z nich dnes zeptáme antropoložky Marcely Horákové, kterou vítám ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové. 

Co je to vlastně ona antropologie? Čím vším se zabýváte?
Úplně nejobecněji mohu říct, že antropologie je věda o člověku. A v podstatě skoro vše, čeho se člověk dotýká, s čím pracuje, tak může antropologie zkoumat. Pokud se zaměříme zejména na onu antropologii kosterní, kterou dělám já v rámci archeologických výzkumů, tak jde vyloženě jen o zpracování kosterního materiálu. To znamená poznat nějaké základní charakteristiky jako je věk, pohlaví, výška postavy, třeba nějaké nemoci. Zpracovat ten materiál základním způsobem.

Antropoložka Mgr. Marcela Horáková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Co vás přivedlo k tak zajímavé, a možná pro ženu i netradiční, profesi?
Někdy si říkám, že už ani pořádně nevím, ale ze začátku to byl zájem o biologii, o přírodní vědy obecně, o historii. Antropologie to velice pěkně kombinuje. A samozřejmě někdy kolem 10 let to byli dinosauři. Jako každý archeolog, všichni jsme chtěli zkoumat dinosaury.

Kosti vypovídají o životě člověka, je možnost sledovat úpony svalů. Nevíme sice přesně co dělal, ale máme určitou škálu činností.
Mgr. Marcela Horáková, antropoložka

Vy jste onu fyzickou antropologii studovala v Brně. Tam se studují takové věci?
Ano, ale tento obor se dá studovat například i v Pardubicích, kde je zase sociokulturní antropologie. A také se může studovat i v Praze, samozřejmě. Tam se dává velký důraz na genetiku.

Kosterní antropologie čte v lidských kostech jako v knize

Co vše se takový antropolog učí? Jistě také na škole získáváte nějaké praktické zkušenosti kromě teoretických.
První tři roky studia jsou opravdu o proškolení v biologických a historických předmětech. Dějepis od pravěku až po novověk, a potom zoologie, chemie a anatomie, histologie a embryologie. Zase o člověku, co nejvíce poznat tělo. I když my se s ním nesetkáme prakticky vůbec, jen zkoumáme kosti, ale bereme to úplně od počátku, od početí.

Pokračuje napínavé rozkrývání příběhu hromadného nálezu lidských koster pod jičínskou hvězdárnou

Tajemství stále obestírá nález desítek koster mladých a statných mužů u jičínské hvězdárny - fáze 1, kostra 3

Rozkrývání lidských příběhů z minulosti je hodně složité, ale také napínavé. Potvrdila to i rekapitulace dosavadních poznatků ze zkoumání nálezů z hromadného hrobu pod jičínskou hvězdárnou. Výzkum ještě není u konce, ale první odhady se už potvrdily. Redaktorka Vlaďka Wildová proto oslovila archeologa Radka Nováka a antropologa Pavla Kubálka.

A ony praktické zkušenosti?
To jsou buď školní výzkumy, nebo v rámci povinných praxí se člověk dostane na různá místa. Záleží, co si sežene. To je vlastně na něm. Absolvuje povinný školní výzkum a potom se může přihlásit třeba na Moravě. Je velká výhoda, že se můžete dostat například do Dolních Věstonic, na Pavlov, na tyto senzační lokality.

Také jste se tam dostala, když jste studovala?
Já jsem se tam nedostala. Byla jsem na těch školních výzkumech, a potom jsem působila, protože pocházím z Hořic, v Hořicích a tady v Hradci Králové na praxi. Takže jsem spíš šla do muzejních praxí.

Kosterní antropologie čte v lidských kostech jako v knize

Hradec Králové mě zajímá. Protože vy jste se tady v závěru vašeho studia v Brně dostala na záchranný archeologický průzkum. To bylo kdy?
To byl rok 2010 nebo 11. Před plánovanou rekonstrukcí Velkého náměstí se dělala sondáž, aby se odhadlo, kde co je pod povrchem, jak náročná bude celá práce, kde se může jít do hloubky, kde méně. Prostě, kde jsou archeologické situace. A třeba kolem katedrály svatého Ducha se ukázalo, že jsou opravdu 40, 50 cm pod dlažbou první hroby, první vrstva hrobů. Tedy tam není velký prostor pro nějaké velké úpravy a zásahy do terénu.

Vy jste tam našli tenkrát v roce 2010 hodně kosterních pozůstatků.
Bylo jich celkem dost. Provedli jsme čtyři sondy kolem katedrály. V jedné se podařilo zachytit hřbitovní zeď. Takže jsme viděli ohraničení, kudy probíhalo. A v každé sondě bylo opravdu veliké množství nebožtíků nebo pohřbů, protože se jedná o tzv. etážové pohřebiště. To znamená, že vrstev, ve kterých naši předci ukládali své zemřelé, je velice mnoho. Snad sedm či osm pater pohřbů. Takže odkrýváte jednu kostru a už pod ní vidíte, že bude další hrob.

Antropoložka Mgr. Marcela Horáková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Je to tak, že každé patro, každá vrstva, je z jiného období?
Kéž by. To bychom byli rádi, kdyby to šlo tak jednoduše určit, ale ty vrstvy se bohužel sesedají, nebožtíci se různě do sebe propadají, takže určit období toho pohřbu je poměrně obtížné. Pomáhají nám hlavně nálezy archeologické, nějaké devocionální, drobné předměty. Křížky a medailonky, které jsou poměrně dobře typologicky zařaditelné do různých období.

Devocionální, drobné předměty, pomáhají antropologům zařadit kosterní pozůstatky do do různých období

Jaký je úkol antropologů na takovém archeologickém nalezišti?
Začíná to tím, že se musí určit, jestli se vůbec jedná o člověka. Už se mi také párkrát stalo, že leze kousek nějaké lebky nebo zub ze země a všichni volají antropologa. Přijedete tam a zjistíte, že to je ovce, tak jedete zase domů. Oni si to vykopou a mají také radost, protože to je docela hezké odkrývat například psa. Tedy já nejdříve určím, jestli se vůbec jedná o lidský kosterní materiál. Pokud ano, tak se hrob vypreparuje. To znamená, že kostru očistím tak, aby byly všechny části dobře viditelné, aby se dala zdokumentovat, nakreslit, nafotit. Potom ji vyjmu. Je dobré si na místě zaznamenávat některá data, která potom zmizí buď při mytí, nebo při zpracování, protože kostra se rozpadá, je křehká. To je můj hlavní úkol v terénu. Potom následuje zpracování v laboratoři.

Co se děje tam? Já si představuji, že na archeologickém nalezišti vyzvednete nějaké kosterní pozůstatky a jdete s nimi do laboratoře.
Možná se ještě vrátím k tomu vyzvednutí. Někdo si třeba myslí, že to jde celé v jednom bloku, tak to ne. Kosti se vyndávají do papírových sáčků, kde mají šanci proschnout a nezplesnivět. Takže kostra se rozebere na ruce, nohy, tělo a hlavu. A odjíždí v banánové krabici, v papírových sáčcích. V laboratoři se normálně myje, ne tekoucí vodou, ale při normální teplotě kohoutkovou vodou, potom se kostra suší. To trvá třeba dva, tři dny, než materiál proschne. A následuje vlastní zpracování, kdy já kost po kosti beru do ruky a prohlížím, otáčím, hledám nějaké znaky, které mi pomáhají určit pohlaví nebo věk toho jedince. Hledám třeba i nějaké známky chorob, nějakých onemocnění. Zase se bavíme jenom o tom, co postihuje kostru.

Kosterní antropologie čte v lidských kostech jako v knize

Takže víceméně věci, které vypovídají o životě toho člověka?
Vypovídají. Samozřejmě každý zemřel v nějakém věku, takže už to je informace, jestli jde o dítě, či mladistvého. Je tam třeba nějaký viditelný úraz na končetinách. Mohl to být například pád z koně nebo nějaký úraz v hospodářství. To se poznat dá. A ještě na té kostře, co se týče práce, je možnost sledovat úpony svalů. Člověk, který je těžce namáhán, prostě pracuje velkou silou, třeba opakovaně provádí nějaký jeden monotónní pohyb, tak se to na jeho kostře projeví zbytněním svalových úponů. My nevíme sice přesně, co dělal, ale máme nějakou škálu činností. Víme, jaký sval se při které práci zapojuje, jestli to je natažení ruky, pokrčení, je to silové držení předmětu, a podobně. Z toho můžeme usuzovat na nějakou škálu činností.

Vzácné zbytky starého kostela a kosterní pozůstatky objevili nečekaně archeologové ve Vrchlabí

Okolí kostela svatého Vavřince ve Vrchlabí obsadili archeologové

Okolí kostela svatého Vavřince ve Vrchlabí obsadili archeologové. Dělníci při rekonstrukci náměstí Míru odhalili zbytky starého zdiva, kosterní pozůstatky a zbytky keramiky z přelomu 13. a 14.století. Na místo dorazili archeologé a věc zkoumají. Pro stavebníky to bude znamenat určité komplikace, protože je potřeba některé objevy vyjmout a jiné zachovat. Celkovou opravu náměstí by to ale podle města ohrozit nemělo. 

Co jste zjistili o životě našich předků ve Vrchlabí? Protože tam se také teď jeden velký archeologický záchranný průzkum prováděl.
Ano, bylo to na Náměstí Míru kolem kostela svatého Vavřince. Zase to byla, stejně jako v Hradci Králové, taková sondáž kolem kostela. Tam se měla pokládat kanalizace. Dlouhý liniový výkop napříč celým hřbitovem. A zase tam byly pohřby v několika vrstvách, jako v Hradci. To je typické pro městské hřbitovy kolem kostelů. A tam se nám ukázala těžká práce na kostrách mužských i na ženských. U ženských koster to bývají hodně výrazné úpony na rukou nebo na článcích prstů, což je od silového držení nějakého předmětu. Když jde o pravěk, tak mluvíme nejčastěji o tom, že se jedná o mletí obilí na kruhovém mlýnku, kterým žena otáčí. Je to každodenní činnost, kterou musí dělat. To se projeví na článcích prstů. A u mužů byly opravdu výrazné úpony na pažích, na končetinách. To zase představuje zvedání břemen, tahání, tlačení. Těžila se tam ruda, tedy to můžeme dát do souvislosti s těžbou. Kopání nebo tlačení vozíků. Měli jsme tam zajímavý nález u jedné ženy, zkostnatělé útvary v hrudníku. Můžeme se dohadovat, že by se mohlo jednat o nějaké nečistoty, které se dostávají do plic, a tělo se jich zbavuje tím, že je obaluje tkání, aby je zneutralizovalo. A zůstává to potom v plicích. Dnes řekneme silikóza. Kameníci to dobře ví. Tady to mohlo být něco podobného. Ona žena asi pravděpodobně nebyla kameník, ale mohla pracovat v nějakém velmi prašném prostředí, v nějaké přádelně lnu nebo něčem podobném.

Kosterní antropologie čte v lidských kostech jako v knize

Koukám, co se dá vše vyčíst z kosterních pozůstatků. Líbí se mi, když se podle tvaru lebky vytvoří na počítačích skutečný model obličeje, jak onen člověk vypadal. To také děláte?
Já to nedělám, to je kriminalistická metoda, která antropologii také používá. Je na to potřeba speciální školení a člověk musí mít také nějaké výtvarné cítění. Musí umět trošku malovat. Je několik způsobů, jak můžete onu rekonstrukci dělat. Ta kriminalistická vychází z toho, že máte lebku, vyfotíte si ji a potom ručně malujete obličej, děláte kolem ní měkké tkáně, svaly, kůži, potom nějaké vlasy, které také můžete schovat pod šátek. A potom je počítačová metoda, kde to samé děláte tím, že jen klikáte na počítači a naklikáte tam ony tkáně. Jsou tabulkové míry dané pro věk, pohlaví, pro etnicitu toho jedince. Takže si vyberete třeba, že to byl bílý muž mezi 30 a 40 lety a vyjede vám sloupec měkkých tkání, jak je zhruba silná tvář, kůže na čele a podobně. A tím obalíte lebku.

A pak se díváte třeba do tváře Karla IV.
K němu je pěkná ikonografie už z dob jeho života, takže tam ani není třeba dělat rekonstrukci. On je zachycen velice věrně na obrazech.

Jakub Schmidt a Mgr. Marcela Horáková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Úžasné. Antropoložka Marcela Horáková byla naším hostem. Moc vám děkuji nejen za návštěvu tady u nás v Českém rozhlase Hradec Králové, ale také za zajímavé povídání a představení vaší zajímavé a kouzelné, řekl bych až magické profese. Děkuji.
Děkuji za pozvání. Na shledanou.

Spustit audio

Související