U příležitosti Mezinárodního dne hor se pojďte projít unikátní a nádhernou krkonošskou přírodou

Mezinárodní den hor, který připadá na 11. prosince, patří k relativně mladým svátkům. Jako významný den jej vyhlásilo OSN teprve v roce 2003. Jeho smyslem je podpora trvale udržitelného rozvoje hor a horských oblastí i za cenu omezení turistiky.

8 fotografií

My si teď připomeneme unikátnost krkonošské přírody, zastavíme se na turisticky méně frekventovaném, ale z přírodního hlediska jedinečném místě, na stezce z Horních Míseček na Dvoračky. Vybral jej mluvčí Správy Krkonošského národního parku Radek Drahný, který tam doprovodil redaktorku Vlaďku Wildovou.

Čtěte také

Ostrov tundry uprostřed Evropy. Magické Krkonoše, jediné místo setkání alpských a severských druhů

Ledovcové kary Velkou a Malou kotelní jámu v západních Krkonoších může návštěvník obdivovat z turistické stezky Horní Mísečky - Dvoračky. Cestou narazí na pozůstatky kdysi slavné Kotelské boudy, na mrtvé stromy, které jsou základem nového života, krásné bukové smrčiny nebo takzvaný křivoles. Spatří i Kotelský potok, probuzený z téměř neviditelných pramínků.

Kotelní jámy patří do první, tedy nejpřísněji chráněné zóny Krkonošského národního parku a turista se tam může pohybovat jen po značených cestách. V zimě je průchod uzavřený kvůli lavinovému nebezpečí.

Umět se dívat a nechvátat

Za pozornost určitě stojí tamní smrkové bučiny, které jsou specifickou a krásnou kulisou na začátku stezky. V blízkosti zaniklé Kotelské boudy můžete objevit louku s trsy hořců tolitovitých. Květ pohledné byliny je symbolem Krkonošského národního parku. Louka ale není přírodním výtvorem, zkultivovaly ji generace dávných horalů a dnes jsou to poslední zbytky kdysi rozsáhlých pastvin.

„Je třeba se umět dívat, ne jen chvatně projít stezku s tím, že tu stejně nic zvláštního není a že nejúchvatnější jsou pohledy na hřebeny. Tohle zajímavé místo, kde v minulosti stávala Kotelská dvorská bouda, přibližně v polovině cesty do Kotelních jam, tak spousta lidí přejde, aniž by si ho vůbec všimli. Historie této horské boudy začala už v 17. století, kdy byla lokalita západních Krkonoš spojená s jilemnickým rodem Harrachů. V roce 1748 tam byla postavena Bedřichova bouda, která dostala jméno po hraběti Bedřichu Harrachovi,“ přibližuje Radek Drahný, mluvčí Správy Krkonošského národního parku.

V divoké scenérii ledovcových karů Velké a Malé kotelní jámy

Les se náhle rozestoupí a pozornost upoutají dva nápadné útvary nad skalními plotnami. Jeden je přirozený - skalní výchoz Harrachových kamenů, druhý je uměle vytvořený - kamenná mohyla Hanče a Vrbaty, která připomíná tragický příběh dvou lyžařů. Našli smrt nedaleko odtud při sněhové bouři při mezinárodních lyžařských závodech v roce 1913.

Čtěte také

Architektonicky atraktivní krkonošské útulny táhnou. Nemají ale sloužit lidem jako hotely zdarma

Vpravo, na úbočí Kotelních jam zahlédneme křivoles. Jedná se o změť polehlých stromů a keřů.

„Uvidíte tady hlavně břízy karpatské. Nejsou bělokoré, ale spíš šedavé a v těchto nadmořských výškách dobře odolávají mrazu, větru a sněhu. Stojíme v lavinové dráze, a jak vidíte, jsou tyto stromy divně pokroucené. Rostou směrem dolů z kopce. Je to zcela přirozené, protože když letí lavina, tak smete všechno, co jí stojí v cestě. Kdyby břízy rostly rovně nebo proti svahu, tak nápor sněhu nevydrží. Ovšem bříza karpatská polehne po svahu, a jak odtává sníh, opět se zvedne. Stromy pak dokonce připomínají bonsaje, protože lavina je zároveň připraví o některé větve,“ dodává Radek Drahný.

A tím opět potvrzuje unikátnost krkonošské přírody.