Světově unikátní rašeliniště a mokřady v Krkonoších mizí. Chystá se projekt na jejich záchranu

Cílem projektu je zadržet vodu v krajině. Naši předkové v minulosti na rašeliniště pohlíželi jako na místa, kde je možné pěstovat les, vysoušeli je, ale to podle ochranářů nebylo dobře, a proto rašeliniště postupně mizela a mizí.

„Za následek to má, že se změní struktura těch společenstev. V takovém tom nejfatálnějším případě může dojít ke zmizení, úplně to společenstvo přestane fungovat. A postupně ti živočichové a rostliny, kteří jsou vázáni na to společenstvo, prostě odejdou pryč nebo zahynou," vysvětluje Věra Horáková z oddělení ochrany přírody.

„Naším cílem, i s ohledem na zadržení vody v krajině co nejdéle, je právě místa na hřebenech, která byla takto odvodněna, opět přehradit a tu vodu v krajině udržet co nejdéle," tvrdí Radek drahný ze správy KRNAP.

Pančavské rašeliniště|foto: Kamila Antošová

Hned na jaře začne speciální skupina vytvářet podkladový materiál s aktuálními datovými a prostorovými údaji o mokřadních společenstvech. Na jeho základě pak vytipují plochy vhodné k revitalizaci poškozených ekosystémů.

„V praxi tento projekt znamená, že naši spolupracovníci a externí dodavatelé vytvoři přesnou databázi mokřadů v Krkonoších. Na vhodných místech vyprojektují přehrážky. Ty potom stavební firmy vybudují. A díky tomu zůstane voda, která v Krkonoších spadne v podobě deště, déle," doplňuje Radek Drahný.

Do vytipovaných lokalit odborníci na hydrologii umístí tzv. datalogery.

„To jsou sondy, které se zanoří do země do toho mokřadu. A v dnešní době, díky SMS a přenosům dat, nám posílají data například o výšce podzemní hladině vody, teplotě. A díky těmto údajům my potom zjistíme, jaký stav toho mokřadu byl předtím, než jsme zahradili ony odvodňovací kanály a potom."
potvrdí, jestli to dělají dobře.

Mokřady. Ilustrační foto|foto: GNU General Public License, verze 1.2, Hidalgo944

Rašeliniště a mokřady jsou v Krkonoších unikátem.

„Jsou unikátní. Taková, jako máme my tady u nás, uvidíte potom prakticky až za severním polárním kruhem. Různé druhy, které označujeme jako glaciální relikty, jsou v Krkonoších doma. Za zmínku stojí třeba pěvec, slavík modráček tundrový, nebo vážka šídlo horské, " dodává Radek Drahný.

Zkušenosti čerpají pracovníci krkonošského národního parku od kolegů z Šumavy, kde mají revitalizaci rašelinišť a mokřadů za sebou. V Krkonoších by měla revitalizace trvat 5 let.