Skalákova studánka se zázračnou vodou z Jiráskova románu Skaláci. A Maternické strašidlo

Skalákova studánka se zázračnou vodou
Skalákova studánka se zázračnou vodou

Byl nevlídný podzimní den se vším všudy, když se Romana Pacáková s místostarostou města Hronova Josefem Thérem vydali do nedalekého Zbečníka na vycházku do Maternice. Bývala úkrytem i pomyslným středem kraje Jiříka Skaláka z Jiráskova románu Skaláci a je nejznámější právě svojí Skalákovou studánkou.

Lidé její vodu považovali za léčivou, snad až zázračnou. V době moru dávala zdraví už jen tím, že její voda byla díky odlehlé poloze studánky nezávadná. Na projev vděčnosti začali zavěšovat v okolí svaté obrázky. Za ta dlouhá staletí se místo stalo takovým duchovním památníkem nejbližšího okolí.

Současní místní umělci a patrioti, sdruženi do Spolku přátel Maternice, vdechli místu podmaňující atmosféru a přenesli sem pověsti, události minulé i tragédie, které se v kraji pod bájným vrchem Turov kdy staly. Vedle studánky je například kříž s deskou popisující tragickou událost z 8. září roku 1787. V noci vypukl ve Zbečníku požár a vedle sebe stojící chalupy Jana Berana a Josefa Kaválka lehly popelem. Uhořeli všichni i se sedmi dětmi.

Příběh Jiříka Skaláka, Lidušky, vysloužilého vojáka Salva guardia - Baltazara Užďana a rtyňského rychtáře Nývlta je příběhem Jiráskovým, na který zde upomíná ještě jedno místo. Modrá značka vás od studánky proti toku potoka povede hlouběji do lesa. Když na rozcestí v Maternici přejdete na značku zelenou směřující na Turov, cesta vás po 250 m nasměruje vlevo do krátkého stoupání úžlabinkou. Pokud se zastavíte a podíváte doprava dolů, uvidíte strmý žleb. V jeho polovině je jako by rovnější místo. Tam podle tradovaných slov místních prý stála maternická chaloupka Skaláků, v níž se skrývali před zlobou a mstou náchodského knížete Piccolominiho.

Skalákova studánka se zázračnou vodou

Pověst o zbečnických chlebech, které zkamenělé přímo u studánky dodnes najdete, je nejstarší z těch hronovských: Stalo se ve Zbečníku, prý v roce 1590: Do statku přišel žebrák a poprosil o něco k jídlu. Ale selka ho odbyla, že nic nemá. Žebrák poprosil aspoň o skrojek chleba, který se pekl v peci. Selka se lakomstvím a hněvem až zajíkala. Pak kus pecnu odkrojila a skrojek žebrákovi hodila pod nohy, se slovy: "Kéž by ten krajíček kamenem byl, bych tě mohla jím udeřit." Žebrák však ten pohozený skrojek nechal na dlaždicích ležet a sám zmizel jako by se po něm země slehla. Když chtěla selka chleby z pece vytáhnout, ani s nimi nepohnula - změnily se v kámen. I ten skrojek na zemi zkameněl. S hospodářem pak žebráka hledali, ale byl to asi nejspíše sám Pán Bůh, který tenkrát po světě chodil. Mohl to být taky Krakonoš, ten tudy chodil za princeznou Kačenkou a dokázal splnit nejedno přání. Potrestaná a zahanbená selka nechtěla mít kamenné chleby doma a tak je sedlák nakonec odvezl do Maternice, kde jsou dnes uloženy nad vyvěrající vodou studánky.

Maternické strašidlo
Jiná ze zdejších pověstí se týká maternického strašidla, které se zjevilo večer při návratu z práce, dřevorubci Kleprlíkovi z Rokytníka. Mezi větvemi stromu, na kterém se oběsil jakýsi chudák, spatřil Kleprlík podivný bílý pytel. Když po něm hodil kamenem, spadl dolů a za šplouchavých zvuků zmizel v blízkém potoce. Když pak vyšel z lesa, ten bílý obláček měnící stále tvar i velikost, před ním poskakoval, vznášel se a jako by se mu vysmíval. Tak to bylo až k jeho stavení. Takhle k půlnoci se Kleprlíkovi ve spaní zdálo, že oknem se na něho valí ohromná peřina, jako by ho chtěla zalehnout. Z úleku se probudil a kouká do okna, kde se po chvíli šramocení zjevila postava chlapa snažícího se vniknout do chaloupky. Kleprlík na víc už nečekal, popadl sekeru a vrhl s k oknu. Ani vetřelec o setkání s dřevorubcem nestál a zmizel ve tmě, jak jen nejrychleji dovedl. Kleprlík si předchozí události se strašidlem vysvětlil jako varování, které jemu a jeho ženě možná zachránilo život.

Skalákova studánka se zázračnou vodou

Pověsti zdejšího kraje sepsal v roce 1949 ve Sborníku pověstí z Jiráskova kraje s názvem Maternice Petr Rajchl a znovu pak v roce 1994 Petr Cicák.

A kde přesně Skalákovu studánku najdete? Pod bájným Turovem.
Zalesněný hřebínek mezi obcemi Zbečník a Rokytník (50°29'27.545"N, 16°9'4.583"E) má délku od Jírovy hory nad Hronovem ke Krkavčině nad Horním Kostelcem asi 4 km a šířku okolo 1,5 km. Leží takřka na poloviční vzdálenosti mezi Velkou Deštnou v Orlických horách a Sněžkou. Tenhle kousek země není Podkrkonoší, ani Podorlicko. Krajinářsky možná jihovýchodní výběžek Jestřebích hor zahrnutý do Chráněné krajinné oblasti Broumovsko. Pro místní to je kraj Aloise Jiráska a bratří Čapků. Především ale kraj mystického Turova a Lotrandových Brend.

Skalákova studánka se zázračnou vodou

A abyste se v tomto čase nečase ke Skalákově studánce dostali, musíte při vstupu do údolí opustit vyhřáté auto a vydat se po svých. Čeká vás cesta asi 1,5 km dlouhá po modré turistické značce, která propojuje údolí Zbečnického potoka s rozcestím nad Maternicí, kde se pak cesta větví na hřeben Jestřebích hor, na Odolov nebo přímo do Červeného Kostelce. Lze také jít po staré cestě, která je sice o trochu kratší, ale vyžaduje opravdu dobré boty, zvláště v tomto ročním období.

Ale studánka není jediným zajímavým místem Maternice. Cestou údolím Josef Thér Romanu upozornil třeba na místo, kde se před válkou s velkým úspěchem v přírodním prostředí hrávalo ochotnické divadlo. Také blízkým okolím vedla jedna z linií Československého pohraničního opevnění a dokonce se tady i těžilo uhlí. Stopy po vstupu do štoly může ještě pozorný poutník cestou ke studánce v levém úbočí nad Zbečnickým potokem najít.

O Skalákovu studánku v Maternici se stará také Jaroslav Vlach

V tomto ročním období je v Maternici opravdu "svatý" klid

Romana Pacáková a Josef Thér nepotakli živou duši. Až když už byli na odchodu, odkudsi shora "zaburácel" motor Babety a dojel je pan Jaroslav Vlach. Zastavil a Romana se dozvěděla, že se už roky o Skalákovou studánku stará, s kamarádem ji nedávno celou rozebrali a dali do pořádku, pravidelně tam zajíždí, uklízí odpadky a napravuje škody, které tam napachají ti méně uctiví návštěvníci. A na otázku, proč to dělá odpověděl, že je to pro něj přirozené, protože jeho praděda a děda byli hajní knížete Schamburka z Lippé a v maternické oboře sloužili.

Spustit audio

Související