Přestože je sníh jen jeden, lavinový expert Pavel Cingr musí rozlišovat sedm druhů sněhu

8. únor 2018
Lavinoví specialisté v terénu

Představíme vám jednu velmi zajímavou profesi a také jednoho neméně zajímavého člověka, který k nám přijel z našich nejvyšších českých hor, tedy z Krkonoš. Je to lavinový preventista Horské služby Krkonoše Pavel Cingr. 

Jaký je aktuální lavinový stupeň na horách v Krkonoších? Protože to vy také určujete ve své práci.
Pro toto období teď platí lavinový stupeň číslo dvě, což je lavinové nebezpečí mírné. Je to z těch důvodů, že se situace stabilizovala. Nicméně za poslední týden napadlo nějaké množství sněhu a zejména foukal jižní vítr. A ten sníh se nám přesouval do severních svahů, kde je to riziko větší.

Kolik lavin už letos v Krkonoších spadlo? A byla nějaká opravdu velká nebo větší?
Tak už nějaké spadly. Ale nespadlo velké množství lavin, dá se to spočítat do desítky. Spíš bylo zajímavé, že nám v jednom období padaly laviny na místech, kde obvykle nepadají.

Kde to bylo?
Tahle zajímavá lavina byla v Dlouhém dole, ale ze strany, kde si já lavinu historicky nepamatuji. Bylo to letos 19. ledna.

Vy jste údajně podezřívali nějakého skialpinistu, že tuhle lavinu utrhl.
Tak my jsme nikoho nepodezřívali. Ale při monitoringu toho svahu a měření laviny, kolegové našli díru po tom, jak se někdo vykopával. Takže si spíš myslíme, že to tak bylo, ale nepodařilo se nám zjistit, kdo to byl. Bylo by pro nás zajímavé, jak se vlastně ta lavina utrhla. Jestli to byla samovolná lavina, což nepředpokládáme. Spíš předpokládáme, že si to někdo uvolnil s tím svým zatížením, že tam jel.

Pavel Cingr ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové spolu

Ony jsou vlastně dva způsoby, jak lavina může sjet. Buď se uvolní sama, nebo že ji nějaký člověk jaksi strhne, je to tak?
Přesně tak. Ale většina lavinových nehod je tím, že někdo do toho svahu vjede nebo jde a uvolní si to lavinu tím svým zatížením.

Můžeme připomenout, které lokality v Krkonoších patří k těm nejrizikovějším, co se týká lavin?
Jsou to zejména lavinová údolí, jako Kotelní jámy, Labský důl, Údolí Bílého Labe, úbočí Kozích hřbetů, Dlouhý důl a Obří důl a Modrý důl.

Modrý důl. Tam se tenkrát v roce 2015 utrhla jedna z největších lavin za posledních několik let?
Tam se uvolnila velká lavina, která dosáhla takřka maximální možné lavinové dráhy. Protože laviny se dají rozdělit tak, že v nějaké části je to ohrožení velké, kdy je pravděpodobnější, že tam dojedou. A tahle právě dosáhla až toho maxima.

Lavinoví specialisté v terénu

Těch lavinových stupňů, teď je to aktuálně na dvojce, je celkem pět. Můžeme popsat ty stupně, co to znamená? Jednička, dvojka, trojka, čtyřka, pětka.
Jednička je nebezpečí nízké a pětka je velmi vysoké. Takže je logické, jak to jde. Takový nejzrádnější stupeň je trojka, kdy je to nebezpečí vysloveně značné, nicméně dá se v tom volném terénu pohybovat za určitých znalostí. Ale to mnohdy lidé podceňují a vyrážejí do těch prudších svahů. Tam to znamená třeba nevstupovat na svahy nad 35 stupňů a tak dále. Při tom vyšším riziku většinou to už lidé respektují a nikam nejdou.

A ty pětky se u nás v Krkonoších taky objevují?
Já si pětku nepamatuju. Tam už by mělo dojít k nějakému ohrožení obydlí nebo komunikací, myšleno kde jezdí auta. K čemuž by u nás došlo jen v úplně v nějaké extrémní situaci.

Co se vlastně musí stát, aby se taková lavina utrhla sama od sebe? Aby samovolně spadla?
Tak záleží na tom, jak se v těch vrstvách vytvoří různé druhy sněhu. Protože sníh je jen jeden, ale my se tím zabýváme malinko hlouběji. Takže rozlišujeme sedm druhů sněhu. Některé pro ten profil zvyšují stabilitu, ale mnoho jich stabilitu snižuje. A dojde tam k porušení nějakých silových závislostí a tím se lavina uvolní sama.

Lavinoví specialisté v terénu

Vzpomněl jsem si na obrovskou lavinu před rokem v Itálii, tam to zasypalo horský hotel a hodně lidí zahynulo. Jsou nějaké lokality v Krkonoších, kde by mohly laviny zasáhnout obydlené domy nebo horské hotely?
Tohle nepředpokládáme. Je málo domů, které by při nějaké extrémní situaci mohly být zasažené lavinou. Ale to by muselo napadnout obrovské množství sněhu.

Co vlastně všechno dělá takový lavinový preventista. Petře, jak vypadá vaše práce?
Jsem si lavinový preventista, ale především jsem záchranář. Takže normálně chodím do služeb na sjezdovky, dělám terénní práci, dělám dispečerskou práci. Ale mám některý dny určené speciálně pro tu lavinovou problematiku. To se jedná o to, jít do toho terénu, posoudit stav, udělat si tam nějaké profily, sněhové měření. A na základě toho pak vyhodnotit ten stupeň lavinového nebezpečí. Plus sledovat vývoj meteorologické situace a předpovědi počasí.

Jak se to přesně dělá? Jak se zkoumá sněhový profil? Co vás jako odborníka na tom snněhu vlastně zajímá?
Je potřeba si vybrat nějaké místo, které má nějakou logiku z hlediska zkoumání toho sněhu. Tam si vykopat lopatou díru, v které sledujeme jednotlivé vrstvy a posuzujeme v těch vrstvách, jaké tam jsou druhy sněhu, jaká je tam tvrdost sněhu, vlhkost a teplota. Z těchto věcí se pak vytvoří sněhový profil, dá se to do počítače a v podstatě nám to dává informaci, jak je stabilní ta sněhová pokrývka. A zároveň u toho děláme testy sněhové stability.

Lavinoví specialisté v terénu

Jak hluboko kopete?
Kopeme zhruba do dvou metrů, někdy malinko víc. Když se pohybujeme v prostoru, kde je toho sněhu několik metrů, tak tam jde hlavně o uvolnění sněhu tou vlastní vahou. Člověk by neměl uvolnit větší vrstvu, než je zhruba výška jeho postavy.

Vy také zkoumáte jednotlivé sněhové vločky i lupou. Díváte se na ně hodně zblízka.
Tak už trošku ze zkušeností víme, jak se vyvíjelo počasí a jaký by ten sníh měl být, protože to má nějakou logiku. Nicméně lupou se díváme na ta jednotlivá zrna v té dané vrstvě a poznáme tak druh sněhu. Jak jsem říkal, těch je zhruba sedm.

Vy jste Palve i jednu lavinu sám osobně zažil. Už je to pár let zpátky.
Je to hodně let zpátky, kdy jsem ještě o lavinách takřka nic nevěděl. Lyžovali jsme v Pramenném dole a já jsem uvolnil poměrně velkou deskovou lavinu. Ale odjel jsem do boku na ten hřebínek, ani mi nepřipadalo, že byla tak velká. Ale kolega Áda, který tam se mnou byl, tak říkal, že to bylo velké. Tak jsme pak jeli dolů podívat se a v čele měla ta lavina osm metrů. A takovou zajímavostí bylo, že jsme na ní našli čerstvou běžku, tenkrát německou germinu, takže jsme nevěděli, jestli v té lavině někdo je. Vyvolala se pátrací akce, celá ta lavina se prohledala, trvalo to do půlnoci, ale naštěstí tam nikdo nebyl. Pak jsme si to vysvětlili tak, že tu běžku na tu lavinu, kterou jsem utrhl, vtáhla podtlaková vlna, takže ji na sebe vcucla.

Lavinoví specialisté v terénu

Dává ten sníh nějak dopředu třeba o sobě vědět, že by se něco takového mohlo stát? Jestli to třeba nějak praská?
Záleží, která situace je. Jsou třeba takové hodně nebezpečný situace, když jsou deskové laviny. To jdete po tvrdé ploše, kdy vám to nepřipadá, ale občas se tam ozývají takové zvuky, které vám mohou říct, že je ta situace nebezpečná.

Tedy skialpinisté by měli vyrážet do toho terénu s pořádnou výbavou, ne?
Tak se netýká jen skialpinistů, ale týká se to obecně lidí, kteří se pohybují ve volném terénu. Dnes tam jezdí snowboardisté, chodí tam lidé na sněžnicích. Ale těch skialpinistů, teď je to momentálně moderní, tak těch je asi nejvíc. A důležité je, pokud tedy chtějí vstupovat do lavinových svahů, aby byli dobře vybaveni jak oblečením, tak z pohledu laviny hlavně lavinovou výbavou. To by neměli podceňovat. Neměli by chodit sami, protože je nějaká křivka přežití, kdy ten člověk má velkou šanci, že přežije, a to je prvních 15 minut. A do té doby není schopná žádná horská služba být na místě. Takže oni si musí pomoci sami. Tomu se říká kamarádská pomoc. Okamžitě začít hledání. A to bez té lavinový výbavy, to znamená sonda, lopata a pípák, není možné.

Slyšel jsem také, že existují nejrůznější lavinové batohy, které se nafouknou?
Dnes jsou další nadstavbové věci na tuhle základní lavinovou výbavu, a to jsou zejména lavinové batohy. Člověk, když už vidí, že ta lavina na něj jede nebo už v ní je a začne ho strhávat, tak si pomocí táhla uvolní z batohu takový polštář, který se nad ním nafoukne, a udělá z něj větší těleso. Většinou ten člověk zůstane na povrchu minimálně i když má třeba hlavu pod tím sněhem, tak ten polštář je nad ním a není třeba pak hledat tím pípákem. Ale stačí ho najít očima a jít ho rychle vykopat.

Pavel Cingr ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové spolu s Jakubem Schmidtem

Slyšel jsem, že se dá snad, když už se člověk dostane do laviny, pokud ta lavina jede, plavat. Prostě těmito pohyby se udržet co nejdéle na povrchu.
Přesně tak. Dokud ta lavina s vámi jede, tak jste schopen se v ní hýbat a snažíte se i přirozeně nějakými pohyby, jestli to nazveme plaváním, můžeme, udržet na povrchu. Což se vám nějakou dobu daří. Pak, když už vás ten sníh stáhne dolů, tak je dobré, když cítíte, že se ta lavina zastavuje, tak se prostě schoulit do klubíčka a udělat si nějaký prostor před hrudníkem a před obličejem.

Nějakou kapsu, aby se dalo dýchat.
Něco takového, aby se dalo hlavně dýchat, ano.

Zajímavé věci i rady jsme od vás Pavle slyšeli. Moc za ně děkujeme, snad to nebudeme nikdy potřebovat.