„Porodní dědek“ Petr Novotný si k narozeninám nadělil forrestgumpovskou bonboniéru. Své debutové CD

Pletou si vás často s Petrem Novotným, bavičem?
Ne, to ne, tam jednak není vůbec žádná fyzická podoba. Ale já jsem opravdu nebavič, proti němu jsem medvěd brtník. Než ze mě vydolujete nějaký humor, tak to dá docela dost práce.

Pomáhám kapelám ve studiu ke slávě a úspěchu jako takový jejich služebník. Tak jsem už odseděl na režisérské židli kolem stovky cédéček.
Petr Novotný, baskytarista kapely Žalman & Spol.

Většina milovníků hudby vás zná jako basáka od Žalmana, ale vy máte těch hudebních domovů mnohem víc. S kým vším pracujete? Protože je to spousta souborů, například Buchty a loutky jsou prý vaši miláčkové. To je ale divadelní spolek.
Kdysi to bylo loutkové divadlo, ale dnes už je to alternativní záležitost, velmi populární. Myslím, že jsou slavní v rámci celé Evropy. Já jsem se etabloval před zhruba 20 lety, říká se tomu trošku nadneseně hudební režisér, já tomu říkám porodní dědek. Jakože pomáhám kapelám ve studiu ke slávě a úspěchu, dejme tomu. Což je u amatérských kapel pofidérní. Jsem zkrátka takový služebník ve studiu, který se stará o to, aby oni byli v pohodě, nebyli nervózní a vše, co si tam přinesou, se zúročilo. A tímto stylem jsem už odseděl na režisérské židli kolem stovky cédéček. Momentálně dokončujeme cédéčko se skupinou Fukanec z Nového Města nad Metují, což je z regionu. Ale ten výčet by byl hrozně dlouhý, na to nemáme čas.

Čtěte také

Na lásku jsem se díval jinak ve 25, jinak ve 40 a zase jinak v 60 letech, říká Pavel Lohonka

Vy jste ovšem dnes k nám přijel přijel se svojí deskou! To je vaše úplně první?
Je to mé debutové cédéčko. V 65 letech jsem si ho nadělil. Ale vděčím za ně hlavně kolegům z kapely, Hradečáci mě vyhejtili, když jsme se jednou vraceli z hraní v Karlových Varech, tak říkali, hele, už jsi na to dostatečně starej a zasloužilej, abys mohl mít také vlastní album, když jsi už tolika lidem pomohl. A navíc mně bylo letos 65, takže to byla taková vhodná příležitost. Pustil jsem se do toho, na půl roku jsem se doma zavřel celé cédéčko prakticky natočil sám. Mám tam jako hosty jen bubeníka a nějaké dechové  nástroje. A musel jsem to samozřejmě ve studiu všechno nazpívat.

Pavel Žalman Lohonka se svou současnou kapelou|foto:Petr Zikmund

Měl jste tedy v šuplíku delší dobu písničky, a teď jste to všechno povytahoval? Nechtěl jste, aby vám to hráli jiní?
Ne, tak to úplně není. Ale vzhledem k tomu, že některé ty písničky mám možná kolem 20 let v hlavě, tak už se usadily do podoby, kterou jsem si byl schopný zaznamenat sám. Není to tak, že bych nechtěl, aby mi do toho někdo strkal rypák. To by mi nevadilo, ale i vzhledem k nákladům, protože to bylo spojeno i se sbírkou na Startovači, bych si to samozřejmě nemohl sám dovolit. Ale tam mi skoro 200 lidí přispělo, zaplatilo se studio, výroba a další záležitosti kolem. Takže mi to vlastně vyhovovalo. A protože já tímto způsobem pomáhám i ve studiu, když si s něčím někdo neví rady, tak prostě přiskočím a buď ukážu, nebo naznačím, jak by to mohlo být nebo jak bych to viděl, tak jsem si byl schopný desku nahrát sám.

Čtěte také

Marien drží 15 let rodinné vazby. Když chcete hrát folk, musíte čas trávit s lidmi, které máte rádi

Deska se jmenuje Na důchodě.
Ona totiž je ta deska taková trošku forrestgumpovská bonboniéra. Že nevíte, co vás čeká za dalším rohem. Je tedy žánrově poměrně rozkročená.

Kolik písniček najdeme na vašem CD?
Je na něm dohromady 15 písní. Je tam třeba jedna zpívaná pouze a cappella, pak je tam jedna taková zadumaná balada pouze s kytarou. Dále jedna píseň, která je takovým náznakem hip hopu trošku, ale většinou jde o klasický folkový repertoár. Který je trošku okořeněný tu a tam Hammondovými varhanami.

Prostě forrestgumpovská bonboniéra, jak jste říkal. Ať si každý rozbalí své překvapení. Jak jste se vlastně dostal k muzice?
To je hrozně dlouhá historie. Na základní škole jsme měli první kapelu a podle metody seš blbej, budeš hrát na basu, jsem já zdědil kontrabas. Ne, to je legrace, bylo to proto, že jsem byl v té době už natolik vyspělý, že jsem basu dokázal odnést do zkušebny. A už mi to zůstalo. Pak jsem skončil nadlouho v divadle v Chebu, kde jsem dělal zvukaře, osvětlovače a občas jsem se přichomýtl ke scénické muzice. Myslel jsem si, že tam už zůstanu do důchodu, ale nemá cenu to rozmazávat. Staly se tam nějaké změny po revoluci, spousta nás tenkrát odešla, včetně kluků z divadla Buchty a loutky, kteří byli v angažmá v divadle v Chebu. A pak odešli na volnou nohu do Prahy.

Čeká mě křest CD v Praze, kde se přestanu schovávat za zády velikánů a budu tam sám za sebe, obnažený... Tak na to se moc netěším.
Petr Novotný, baskytarista kapely Žalman & Spol.

A vaše cesta k Žalmanovi?
Cesta k Žalmanovi byla zajímavá. Já jsem v době, kdy mi přišlo lano od Žalmana, dělal v Chebském deníku okresního novináře. V kapele tenkrát naznali, že by bylo potřeba nějaké změny, tak mi zavolali, protože si mě zapamatovali z předchozí spolupráce. Dostal jsem od nich kazetu s repertoárem, ten jsem se rychle naučil, prodal jsem auto, abych si mohl koupit kombo a bylo mě slyšet, a po jedné zkoušce v Praze jsem šel rovnou hrát. A zajímavé je, že jedno z prvních hraní se Žalmanem bylo tady v Aldisu v Hradci, kam přišlo asi 600 lidí. Byl jsem úplně nadšený.

Čtěte také

Já bych se v kočárku vozil a další písničky psal Žalman v noci. Pak bylo slastné jít ráno spát

Takový křest ohněm. Tím se dostáváme k vašemu vztahu k Hradci Králové. Prý to tady máte moc rád?
Já mám Hradec rád z toho důvodu, že na rozdíl třeba od sousedních Pardubic tady nebyl žádný velký, těžký průmysl. A to město má takový starosvětský ráz. A je na tom zajímavé, že stačil jeden osvícený primátor, který sem začal zvát zajímavé architekty jako Kotěru a Gočára, a úplně změnil charakter města, který stále přetrvává. Po 100 letech je to prostě najednou architektonická perla. Já si třeba velmi cením architektonického manuálu, který tady máte. A chystám se, že jednou budu mít aspoň jeden den volný, vše si tady projdu. Kdykoliv jsem ve městě, tak vylezu na Bílou věž, na schodiště Bono publico si chodím pouštět Bohuslava Martinů. Opravdu se mi tu líbí.

Vy jste teď udělal úplně výčet všech možných hradeckých lákadel.
Tak mě napadlo, že si zkusím vyzobat, kde všude jsme se Žalmanem hráli za těch 30 let tady v královéhradeckém regionu, a došel jsem k číslu 32. Když to vezmu od severu, Janské Lázně, Malá Úpa a půjdeme až úplně zpátky, tady v Hradci hrajeme pravidelně v restauraci U Letců, před měsícem jsme tady byli v letním kině na festivalu Hradecký letorost. Často hráváme také ve Vrchlabí v sokolovně. A další naše zastávka bude 24. října u sousedů v Letohradě. Tam mají nově zrekonstruovaný dům kultury a my tam zahrajeme možná jeden z prvních koncertů. Bude s námi hrát Jarda Moravec se svým Duem Ťuk, což je bývalý ředitel místní kultury v Letohradě, dnes důchodce, takové mé alter ego.

Jakub Schmidt a Petr Novotný ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Vy se sám nechystáte představit někde na koncertech se svojí deskou?
Jak jsem takový pedant a tak k sobě náročný, že si neumím úplně představit, že bych to někde mohl hrát. Čeká mě příští týden křest v Praze ve Mlejně, kde budu muset zahrát pár písní z desky. Najednou se přestanu schovávat za zády velikánů a budu tam sám za sebe, obnažený... Tak na to se moc netěším.

My vám přejeme, ať se to povede. Naším hostem byl muzikant a opěrný bod skupiny Žalman & Spol., baskytarista Petr Novotný. Moc děkuji za rozhovor.