Plakal jsem několikrát. A vůbec se za to nestydím. Jsem neskutečně pyšný táta, říká Daniel Krčmář

5. březen 2018

Český rozhlas Hradec Králové přivítal ve svém studiu olympijského tátu a také asi hodně pyšného tátu, Daniela Krčmáře. Tatínka našeho stříbrného medailisty z olympiády v Koreji biatlonisty Michala Krčmáře. 

Jste pyšný táta?
No, rozhodně jsem pyšný. Neskutečně pyšný.

Jak jste to prožívali? Pamatujete si všechny své pocity, které jste zažíval, když jste se na Michala díval v televizi?
Já jsem to prožíval stejně jako každý závod. V podstatě jsem byl ponořený do závodu a až ten výsledek nastavil hrozné emoce. A velké oslavy samozřejmě.

03785926.jpeg

Slyšel jsem, že vy jste to sledovali u vás v práci, ve firmě v Praze, ve vaší prodejně?
Protože jsem v zimě hodně v práci, takže vesměs skoro všechno sleduji takto v práci. Pěkně jsme to prožili v rámci pracovní doby.

V komentáři televizního komentátora zaznělo, že jestli to bude medaile, tak budou mít zítra v servisu v Praze zavřeno.
To je pravda. Pár lidí nám potom možná i ze srandy volalo, když k nám chtěli jet, jestli je opravdu zavřeno nebo je pro ně otevřeno. Možná si z nás dělali někdy zákazníci srandu.

Věřil jsem i na tu zlatou medaili, abych pravdu řekl.
Daniel Krčmář, tatínek biatlonisty Michala Krčmáře

Když jste sledoval ten závod, tu Michalovu jízdu, kdy jste začal tušit, že to skutečně cinkne? Vy jste také biatlonista, takže to možná sledujete i z odborného hlediska.
Určitě. Každý závod, když mám na to prostor, tak sleduji i trošku analyticky. Dnes už jsou možnosti, že přes aplikace vidíte, jak ten závod individuálně probíhá, vidíte mezičasy, střelby ostatních. Máte podrobnější informace. Tohle vše sleduji, takže to prožívám z tohoto pohledu.

Pozdravy Michala Krčmáře a Veroniky Vítkové

Věděl jste tedy, že to bude na medaili? Už v průběhu toho závodu?
Tenhle závod se vyvíjel už od prvního mezičasu velmi dobře. Tak jsem věřil, ale až po té druhé střelecké položce, po stojce, že to bude dobrý závod. Že bude vynikající. Každopádně v tu medaili začnete věřit, až když vidíte, že i ti největší favorité mají po poslední položce. A víte, co třeba v Michalovi může být. Že je schopen si tu pozici udržet. Určitě jsem věřil v dobrý výsledek. A věřil jsem i na tu zlatou medaili, abych pravdu řekl.

Jak to bylo s vámi, Danieli? Protože vy jste také biatlonista. Vy jste byl na olympiádě v roce 1994 v norském Lillehammeru. Jak na to vzpomínáte?
To je už dlouho. Pro mě to byla jediná a první olympiáda. Bylo mi asi 23 let, takže takový benjamínek nebo začátečník v tom světovém poli, byl jsem ze všeho hodně vyjukaný. Ale olympiáda byla skvělá. Protože nejen, že to je velká sportovní akce, ale vyšlo i krásně počasí. Byla spousta sněhu, byl velký mráz, slunce svítilo. Ta olympiáda vyšla, myslím si, dle představ všech sportovců, velmi dobře.

Biatlonista Michal Krčmář ve své vrcholné formě a při svých začátcích

Norsko je krásná severská země. Vy jste tenkrát reprezentoval Slovensko? Jak to bylo?
V té době jsem už druhý rok reprezentoval Slovenskou republiku, ano. V té době, myslím v roce 1993, tak se Česká a Slovenská vláda rozhodly, že Československo rozdělí. A my jsme byli takový produkt toho rozdělení. Protože v té době jsem absolvoval vojenskou službu v Dukle v Banské Bystrici na Slovensku. Měli jsme tam dobré podmínky pro sport, tak jsme se rozhodli ještě se 4 kluky z Čech, že svoji sportovní kariéru nasměřujeme na Slovensko.

Takže jste Slovensko tedy reprezentovali.
Byla to i pro mě příležitost dostat se na olympiádu. Protože v ten moment, kdy se rozdělilo Československo, tak na olympiádu cestovala česká výprava s českými biatlonisty a byla možnost reprezentovat Slovensko.

Michal Krčmář dává autogramy

Jak to dopadlo?
No dopadli jsme jak sedláci u Chlumce. Ne. My jsme tam necestovali s nějakými velkými ambicemi. Byli jsme mladí kluci. Nějaké úspěšnější období asi mělo přijít později. Ale tam se nám moc nedařilo. Mé umístění bylo, myslím, 57. místo, nebo tak nějak.

Ale ten pocit, že jste tam byl, to asi zůstane do konce života?
Určitě. Pro každého sportovce je účast na olympiádě vrchol. Něčím zvláštním. Je to jednou za 4 roky. Určitě jsem si z toho odnesl moc hezkých věcí.

Povídali jsme si o těch emocích. Pane Krčmáři, plakal jste po tom Michalově úspěchu?
Několikrát. Ten zážitek byl tak emotivní, že si myslím, že nedojal jen mě, ale spoustu lidí, kteří prožívají sport a vědí, co znamená úspěch ve sportu. Byl jsem hrozně moc dojatý.

Daniel Krčmář spolu s Jakubem Schmidtem ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Trenér Aleš Suk říkal, že plakal tolikrát, kolikrát ten závod viděl v televizi, protože si to pouštěl pořád dokola ze záznamu.
Ano, to byl Michalův trenér, u kterého začínal.

Kolik bylo Michalovi let, když jste ho postavili poprvé na lyže? Protože jsem slyšel, že snad začínal u fotbalu?
Jasně, každý kluk se prostě začíná honit za balónem. Takže i Michal začínal s fotbalem. A myslím nějak v 6 letech jsem ho poprvé postavil na běžky. Říkal jsem si, zkusím ho fotbalistu, co v něm je. Jestli k tomu bude mít nějaký vztah, nebo cit po mně. Chtěl jsem vědět, co to s ním udělá. A běžky mu evidentně zachutnaly a zůstal u toho.

Začalo ho to bavit. Líbilo se mu to víc než ten fotbal.
Já myslím, že fotbal je součástí každého kluka až do dospělosti. Ten fotbal mu zůstal. A začal se víc specializovat na to běžecké lyžování, potažmo tedy na biatlon.

03804781.jpeg

Vy jste ho pak z Vrchlabí poslali do Žamberka k prarodičům. To muselo být asi těžké, ne? Kolik mu bylo, 13 let? Malý kluk, základní škola.
13 let. Tak bylo to o dva roky takové urychlení než když dnes se děcka začnou ztrácet z domova. Začnou chodit na střední školy a tak. Bylo to asi o dva roky dříve. Bylo to ve věku, kdy ještě ten rodič má takovou bližší vazbu, chce mít dozor nad svým dítětem. Takže to bylo určitě období, kdy to bylo na zváženou. Ale každopádně to zázemí, které měl v Žamberku u mých rodičů, tak bylo rozhodující pro tento krok. A myslím si, že i Vlaďka, manželka, která to samozřejmě také hodně prožívala, tak toho teď nelituje.

Co bylo pro Michala podle vás nejdůležitější v té jeho kariéře, klíčový bod? Je to velký a hodně poctivý dříč. Asi ví moc dobře, že když chce člověk něco v životě dokázat, tak se musí pořádně makat, viďte?
Když chcete sáhnout na vrchol, tak ty základní atributy, základní vlastnosti sportovce, nebo každého člověka, který chce v něčem něco dokázat, tak musí být cílevědomost a vůle. Těch vlastností je hrozně moc, aby to všechno zafungovalo.

Jenom talent nestačí.
To si myslím, že určitě ne. Každopádně talent je vždy důležitý. Ale ten talent v té řekněme vrcholné podobě, je jen součástí toho všeho. Je minoritou, myslím si.

Michal Krčmář neskrýval po dojetí závodu radost

Spolu si také někdy zaběháte?
Když se třeba potkáme na Vánoce, když je prostor, když všechny okolnosti zapadnou, tak mě vytáhne Michal na běžky, což je pro mě motivující. Že se aspoň občas dostanu na běžky a vrátím se trošku k tomuto sportu. Ale je to jen občas.

Přijde si někdy Michal k tátovi pro radu? Ať už ve sportu nebo i v životě?
To, vám ani nedovedu takto hned říct. Rozhodně si pro ty rady nechodí, spíš to tak vyplývá z naší běžné komunikace. Že to třeba může být rada, ale funguje mezi námi běžná otcovsko-synovská, možná i kamarádská komunikace.

Co jste mu řekl, když jste s ním poprvé mluvil po tom, když vybojoval tu stříbrnou olympijskou medaili? Vzpomenete si na to?
To si nevzpomenu. My jsme spolu mluvili po závodě, chviličku, protože na to nebyl prostor a fakt si nevzpomenu. Určitě jsem hulákal a byl jsem nadšený. Ale vůbec nevím, co jsem říkal.

Daniel Krčmář ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Moc ještě jednou gratulujeme a blahopřejeme k senzačnímu synovi. Jste tátou olympijského medailisty, to už vám nikdo nikdy neodpáře. A to je, myslím, hezký pocit. Pozdravujte Michala, vyřiďte mu, že jsme tady brečeli všichni, tekly nám slzy po tvářích, protože to bylo opravdu úžasné.

autoři: Milan Baják , jak
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová