Petr Voldán: V Raškovce leda na rybník

Určitě dobrý nápad a navíc zabírá. Připomenout padesát let od zisku první zlaté medaile na zimní olympiádě tehdy ještě československým skokanem na lyžích Jiřím Raškou kulichem v národních barvách se daří nadmíru.

Kulich je velice populární a jméno Raška, které v jeho éře - a tím spíš po zlaté ze zimní olympiády v Grenoblu - znal nejen snad každý kluk, opět vstupuje do povědomí. Kdo se trochu zamyslí a sleduje současné soupeření na skokanských můstcích, musí ho i napadnout, kam se tento sport posunul od dob kulichů.

A musí si ale také uvědomit, že my jsme se ve skocích posunuli tak trochu i dozadu. A dopracovali se do stavu, že případní zájemci o pokračování ve stopách Jiřího Rašky nemají prakticky doma kde skákat. Kombinézy jim údajně šije manželka jednoho z trenérů, takže se kruhem vracíme vlastně skoro do časů zlatého skokana z Grenoblu. Proto se ani moc kriticky nedívám na to, jak si na olympiádě v Koreji vedou naši skokani.

Martina Sáblíková|foto: Reuters

Spíš se člověk v duchu ptá, co v tom je, že umíme takové úspěchy využít jen k nápadu s kulichem. Za který pochopitelně velký dík.

Ale když to přeženu, můžeme si ho leda narazit do čela a vypravit se někam doma mrknout na rychlobruslení hvězdy svého i veškerého sportu Martiny Sáblíkové. Naše cesta by totiž vedla k nějakému zamrzlému rybníku. Připomínat, kolik krytých rychlobruslařských oválů mají k dispozici závodníci v Nizozemsku, kteří se ale Martině roky dívali v cíli jen na záda, už ani nemá smysl. Kdyby mezi námi byl ještě spisovatel Ota Pavel, asi bychom si nečetli jen "Pohádku o Raškovi".

A tak až se při nějakém dalším sportovním úspěchu budou zase politické i podnikatelské špičky předhánět v gratulacích - někteří se možná předvedou i v Raškově kulichu - bylo by dobré jim připomenout, že z lejna bič neupleteš. Martina Sáblíková je jen obdivuhodnou výjimkou, která, jak víme, potvrzuje většinou pravidlo. A teď už příjemný pátek i celý víkend.