Petr Voldán: Se to zřítilo samo
Stále není jasné, jestli někdo a pokud ano kdo může za tragédii, při které před devíti lety zemřelo ve Studénce osm lidí a dalších devadesát pět bylo zraněno. Soud totiž zatím nepravomocně rozhodl, že za pád mostu, do kterého narazil mezinárodní rychlík, nikdo nemůže. Téma dnešní glosy Petra Voldána.
Nejen hodně opožděný, ale řeknu klidně i nechtěný dárek pod stromeček dostali především pozůstalí po obětech tragédie ve Studénce, zranění při této havárii a svým způsobem my všichni. To, že soud vyřkl byť nepravomocný, ale osvobozující rozsudek a konstatoval tím vlastně, že za to, co se stalo nikdo z obžalovaných nemůže, signalizuje několik skutečností.
Především hned člověka napadne - jen tak, z ničeho nic a bez příčiny se rozhodl spadnout rozestavěný most zrovna, když k němu dorazil rychlík? Podle dětmi bezelstně často užívané výmluvy, když rozbíjí autíčko, panenku nebo okno - ono se to rozbilo? Tedy - já nic, jen tu tak koukám a ejhle ono to spadlo, ono to prasklo? Přece dobře víme, že to je naivní obhajoba něčeho, co jsme udělali, ale nemáme moc odvahu to přiznat.
Jenže nejde o nějaké dětské hrátky, o pár střepů nebo panenčiny roztržené šatičky. O život přišlo 8 lidí a desítkám se radikálně změnil život.
Opravdu nikdo za nic nemůže?
Když ne ti, jejichž vinu soud posuzoval, tak kdo? Někdo, kdo pustil na trať v době akce na stavbě mezinárodní rychlík? Nevede k podobným patovým situacím a praktikám “já za nic nemůžu, to oni, nám to nepatří” i zvláštní systém, kdy někdo jiný zodpovídá za to, v čem lidi po dráze vozí, jiný po čem ty vlaky jezdí a další za to, co se děje kolem tratí?
Jako kdyby ten binec ve zodpovědnostech, tedy spíš v tom, že nikdo není zodpovědný za nic, byl normálním systémem.
A co naprosto nepochopitelná délka celé kauzy?
Proč je normální, že ani za devět let není rozmotaný propletenec kolem příčiny tragédie? Kdy už konečně nastavíme pravidla ve prospěch průchodu spravedlnosti a práva a ne jdoucí na ruku těm, kteří beztrestně nedodržují předpisy, normy, ohrožují životy ostatních?
Nechápu proč to ty, kteří s tím mohou něco dělat, moc nepálí. Asi to jsou zastánci taktiky “Se to rozbilo nebo zřítilo samo”. U dětí omluvitelné, mezi dospělými ale nebezpečně zbabělé. A tak už raději klidný pátek i celý víkend.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
