Petr Voldán: Pomáhat a chránit - ale jak?

Asi se v drtivé většině shodneme, že pomáhat a chránit je správné. Zdá se mi ale, že až moc často se tento slogan v podání policie stává tak trochu horkým bramborem. Kontroverzní divadelní představení v Brně opět ukázalo, jak si policie neví rady kdy chránit a komu pomáhat.

Když nechám stranou samotné představení a debaty o jeho kvalitě nebo provokativnosti, tak akce organizované skupiny radikálních odpůrců něčeho, která nebyla například protestní demonstrací, narušila představení, minimálně omezovala svobodu pohybu herců a vystrašila diváky. Neměla policie zasáhnout proti extrémním radikálům dříve a sofistikovaněji? Jinými slovy - neměla občany herce i diváky chránit a pomáhat jim profesionálněji, než tomu bylo? Může si organizovaná skupina u nás dělat co chce?

Policie, pomáhat a chránit|foto: Kristýna Hladíková,Český rozhlas

Vypadá to, jako kdyby si s podobnými situacemi policie občas nevěděla rady. Bála se zasáhnout, aby nebyla kritizována za moc ostrý přístup? To není otázka na řadové policisty - rady si asi nevědí především ti, kteří mají rozhodovat. Řadoví policisté to nemají jednoduché, o tom žádná. Ale někdy to “pomáhat a chránit” nemusí vypadat ani moc bombasticky a kdoví jak akčně. Stačí jen cit - třeba když hlídka denně jezdí na oběd do venkovské restaurace kolem dopravních značek, zarostlých křovím a tudíž neviditelných. A je jí to jedno, byť by mohla zjednáním nápravy chránit chodce nebo řidiče.

Policisté v tom pochopitelně nejsou sami - musí být k naštvání, když nějaký přestupek zabere spoustu času, včetně papírování a pak se pachatelům nic nestane, když zasáhnete a lidé neznalí okolností vám nadávají a nebo se do vás “navážejí” média. Což ale neznamená, že by si policie neměla mnohem pečlivěji chránit renomé i tím, že bude lépe rozhodovat jak vlastně pomáhat a chránit.

Kdykoli a kdekoli. Ale teď už klidný pátek i celý víkend.