Petr Voldán: Genderové pobláznění

V poslední době - a nejen u nás - přibývá diskusí o problematice tzv. genderové vyváženosti nebo korektnosti. Téma citlivé, nicméně podle autora pravidelné pondělní glosy Petra Voldána zbytečně eskalované.

Hned na začátku bych rád konstatoval - je mi jasné, že se nezavděčím všem, že vstupuji na tenký led a počítám jak s posluchači s podobnými pocity i s nesouhlasícími. Nicméně se opravdu nemohu nějakým čas zbavit dojmu, že dochází nějak celosvětově k jevu, který nazval jeden britský občan právě “Genderovým poblázněním”.

V reakci na potrestání učitele, který prý nekorektně pochválil skupinu žáků slovy “dobrá práce děvčata”. Možná by to neudělal, kdyby tušil, že ve skupině je student, který se sice narodil jako dívka, ale identifikuje se jako muž. A učitel si nic netuše zadělal na velké potíže.

Ono genderové vyvažování - řekněme jinak hodně zjednodušeně - snaha o korektnost ve vztahu k různým pohlavím či orientacím, začalo nabývat poněkud zvláštní obrátky a směry. Je samozřejmě správné například požadovat stejnou odměnu za stejnou práci pro muže i pro ženy, určitě je bez diskuse nepřijatelná diskriminace žen při obsazování pracovních i jiných pozic.

03330473.jpeg

Ale myslím, že ani jim většinou nejsou příjemné nápady militantních genderových aktivistů třeba na společné toalety. Ty svoje první veřejné dámské mimochodem ženy vybojovaly kdysi v Londýně. Teď by některé raději na společné s pány. Objevují se další kontroverzní události - metro v New Yorku prý přestává oslovovat cestující „dámy a pánové“, bude používat ke všem skupinám lidí nějaké neutrální výrazy.

V Británii zase diskutovali, že by se mělo říkat těhotný člověk, aby spojení těhotná žena někoho nediskriminovalo.

Zajímavé je, že většina žen příliš netouží po nějaké pozitivní diskriminaci - přehnaném zvýhodňování či emancipování do stejných rolí a podmínek naprosto ve všem. Příčí se jim snahy měnit pohádky, aby byly tzv. vyváženější, nevidí ani potíž v existenci průkazu cyklisty a nepotřebují speciálně průkaz cyklistky. Tuší, že by to pak vedlo kupříkladu ohledně zdraví k apelování nejen na kuřáky, ale i kuřačky, na opilce i opilkyně.

Zkrátka - mám pocit, že si někdy vytváříme problémy, tam kde ani tak nejsou a ty skutečné nám unikají. Proto už raději úspěšný den i celý týden - abych se i já nezamotal do genderového pobláznění - vám všem bez rozdílu.

autor: pvo
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.