Pardubice a Hradec mají k sobě blíž než kdy jindy

Rok 2018 začíná v Záletech výjimečně dvojicí hostů, tentokrát to je vedoucí programu Českého rozhlasu Hradec Králové Lada Klokočníková a vedoucí programu Českého rozhlasu Pardubice Zdeněk Novák.

S Ladou se pravidelně setkávají posluchači v Kavárně, je autorkou projektu Šarmantní osobností roku, Zdeněk občas zaskočí ve vysílání pardubického studia, moderuje Klub radia Junior a podobně jako Lada také pořad Kontakt a připravuje pořad Zálety.

Čím vám rozhlas tak učaroval?

Lada: „Já si myslím, že to je něco nepopsatelného, protože kdo jednou přivoní k Rozhlasu, už nikdy neodejde. Byly možnosti jít jinam, ale člověk si říká, že Rozhlas je Rozhlas. Tady je mikrofon a tam všude jsou posluchači a můžeš jim něco říct a oni to slyší jako bys byla u nich doma, co víc si může člověk přát. Byly doby, kdy jsem vstávala ve tři hodiny ráno a nemohla jsem se dočkat, až půjdu do práce.“

Zdeněk: „U mě to políbení Rozhlasem bylo nejdřív z pozice posluchače, já jsem rok narození 1980, takže odkojen částečně Hvězdou, ale pak spíš Radiožurnálem, Radiem na polštář… A pak jednou jsem se díval v televizi na dokument o Rozhlase a tam byly historické i současné záběry, to bylo někdy v devadesátých letech. Už tehdy jsem si řekl, že bych tam moc rád pracoval. Jednou o přestávce při studiu na hradecké Univerzitě jsem měl walkmana, poslouchal jsem hradecké vysílání a slyším tam, že hledají pracovníky. Tak jsem tam přišel, ono to klaplo.

Lada: „Já si na to moc dobře pamatuju, když jsme dělali testy se všemi, kteří přišli, a Zdeněk se nám náramně líbil. Už tenkrát byl člověk nabitý energií a vychrlil toho na nás hodně.“

Oba jste se narodili v Pardubicích. Jak vnímáte to hradecko-pardubické pošťuchování. Ještě pořád existuje?

Zdeněk: „Já to neprožívám, nejsem toho součástí, nezapojuju se do takových hádek a docela mě štvou. Ono je to takové souměstí, já to chápu jako velké východočeské centrum. Já se do každého města těším, když přejíždím.“

Lada: „Já jsem taky taková rozpolcená, protože Pardubice, to je můj život. Narodily se tam obě mé děti, jsou tam stále moji milovaní rodiče, a když jsem přešla do Hradce Králové, tak jsem si říkala, že si nezvyknu. A není to pravda, Hradec si zamilujete, je to salón republiky. Já teď žiju tak, že si říkám, proč by se měla ta dvě města hašteřit. Jsem člověk, který se snaží ta města spojovat. Když najdu někoho, kdo se zlobí a začne to hašteření, tak se snažím dát najevo, že je to zbytečné a spíš víc potkávám lidi, kteří se nehašteří.“

Zdeněk: „Mechováci by řekli, že Pardubice jsou jedna ulice.“

Oba dva pamatujete práci, kdy rozhlas nebyl o počítačích, nebyl o tom, že někde běhaly zkrácené formy přenosu. Jak to bylo před lety, kdy jste do rozhlasu nastupovali?

Lada: „Já musím říct, že na téhle technice něco je. Já nejsem zdaleka tak zručná jako Zdeněk, to je úžasné co on všechno dokáže. A já se od něj učím teď, když jedeme na přenos. Jdeme večer na pivko a my si sedneme a Zdenda mi začne něco na počítači ukazovat, já se od něj vždycky něco nového naučím. Ale u mě ty pásy, tam je určitá nostalgie. Zažilo se obrovské množství legrace, ale pravda, že bylo daleko náročnější to sestříhat.

Kořením rozhlasového vysílání jsou přímé přenosy. Všimla jsem si, že spolu děláte přenosy často, jste sehraná dvojice.

Lada: „Rádi spolu vysíláme, já to mám velmi ulehčené, protože Zdenda je nesmírně zdatný, co se týká okamžitého střihu. Pokud někde něco předtáčíme, natočíme to za tři minuty, za minutu to sestříhá a další minutu to jde do vysílání. Mně se i z tohoto důvodu s ním dobře dělá, ani neví, jak to přišlo, že jsme spolu začali vysílat.

Zdeněk: „Třeba Orlické hory patří oběma krajům, tak proč nevysílat v Hradci a Pardubicích současně, aby to bylo spravedlivé, je jeden zástupce z Pardubic a jeden z Hradce. Je to práce, ale když na něco vzpomínám, co se povedlo, tak to jsou ty přenosy. To zůstává jako hodnota ve vzpomínkách a člověk pozná kraj a trošku taky vypadne ze studia a nasaje atmosféru lidí okolo.“

Co nejpěknějšího, nejparádnějšího, nejnáročnějšího pro rok 2018 chystáte v Hradci a Pardubicích?

Lada: „Já se těším na novou řadu talk show, kterou budeme připravovat. Jeden pořad bude Na cestách s Petrem Voldánem, to bude živě vysílaný pořad po 18. hodině, naváže na pořad Na větvi s Halinou, budou se střídat. Připravujeme talk show Jednohubky s Tomášem Magnuskem a dalším pořadem bude natáčení Jaroslava Pokorného Divadlo v podkroví, budou to hodinová setkání herců s osobnostmi, které si vybrali.

Zdeněk: „To posluchači uslyší i v Pardubicích, to je jako Zálety, které vysílají obě stanice. Můžeme říct, že uděláme častěji Zálety mezi posluchači. Ať už v Pardubicích v Divadle 29 nebo v Hradci Králové, taky na Svitavsko se chceme zaměřit.“

Silvestrovské zálety jsem trávila s Halinou Pawlowskou, vysílali jsme z Divadla 29 v Pardubicích a Halina měla pro vás tuhle otázku: „Chtěla bych, aby mi řekli, co je v Pardubicích nejhorší a co je nejhorší v Hradci.“

Lada: Já těch špatných věcí tolik nevidím, já jsem bytostný optimista. Budu dlouze lovit, ale třeba mě mrzí, že fotbal je na nižší lize, než byl a že už není tak atraktivní. V Pardubicích je dobrý hokej, perník, divadlo, tak co by mi mělo vadit?

Zdeněk: „Mně nic nevadí na Hradci. A co v Pardubicích? To je ta doprava, věčné kolony. Snad nám tu zelenou pořádně u nádraží vyladí a jednou tam bude obchvat a trošku si tam oddechneme.“

Spustit audio